Vědci: Hraní on-line PC her nezpůsobuje závislost

Nejsme závisláci

Pokud jste svému dítěti přesně vyměřili čas u počítače a pak ho od něj odháníte, nebudou se vám následující řádky číst snadno. Odborníci z Fakulty sociálních studií MU totiž tvrdí, že hraní on-line her je pro většinu hráčů spíše odreagováním. „Problému se věnujeme od roku 2013. Udělali jsme několik dotazníkových výzkumů, zajímala nás hlavně závislost na on-line hrách u ,core´- opravdu zarputilých hráčů, kteří tráví u PC desítky hodin týdně,“ říká psycholog a šéf výzkumu Lukas Blinka. Dotazník byl zaměřený komplexně, týkal se kromě her i psychických charakteristik, osobního života a dalšího trávení volného času. Respondenty si odborníci vybírali na webovkách PC her a dalších internetových herních fórech, ale i v časopisech. A protože je ve společnosti hraní her stigmatizováno, bylo těžké je k zodpovězení otázek motivovat. „Vy z nás chcete udělat závisláky, že jo?“ reagovali nejčastěji kluci mezi osmnácti a dvaceti osmi lety. Těch byly čtyři pětiny, zbytek děvčata. Důvod je jednoduchý, většina her se zaměřuje spíš na chlapeckou populaci. Vysvětlení věku také nepostrádá logiku – u her sedí sice i mladší ročníky, ale starších 28 let není mnoho. Už totiž nemají tolik času.

Co je závislost?

Dotazníky vyplnilo přes devět tisíc hráčů. Vědci se jich ptali třikrát po sobě vždy po 6 měsících, dvě tisícovky se zúčastnily testu opakovaně. Z výsledků vyplynulo, že nadšené hraní on-line her se projeví jako závislost snad jen u procenta hráčů. Rodiče nemusí mít ani strach, že pokud jeho dítě hraje „střílečku“, ve které se zabíjí, ničí auta a zapalují domy, tak se bude chovat v reálném životě stejně. Problémy se týkají velmi malého počtu hráčů a ti by se podle psychologa Lukase Blinky chovali stejně, i kdyby u počítače neseděli. „Pokud o někom chceme říct, že je závislý, musíme si uvědomit, jak se závislost projevuje. Pro takového jedince je daná činnost životně nejdůležitější a je pro ni schopen cokoli obětovat. Pokud ji nedělá, vyvolává to v něm změny nálad, může se přihlásit nervozita, agresivita a deprese. Závislý hráč také sedá k PC, i když ho to nebaví. Prostě se jen nudí a nic jiného, než hraní her ho nenapadá. Dochází u něj také ke konfliktu s lidmi a prostředím, ve kterém žije. A i když si přizná, že problém má, nedokáže si pomoct. Řešení těžkostí hledá v hraní, ale tím vše začíná znova,“ vysvětluje Lukas Blinka. Zde už je ale potřeba pomoci odborníka na závislosti a vůle hráče se svým zlozvykem skoncovat.

Zvykneme si, jako vždy

Pro drtivou většinu hráčů on-line her je hraní způsob, jak překonávat složité, nepříjemné životní situace. Jsou s kamarády ve virtuálním světě, smějí se, bojují, snaží se odreagovat, zapomenout na to, že mají z jejich pohledu divné učitele, rodiče na ně křičí, nebo jsou třeba citově zklamaní. Na otázku, jestli je tedy hraní on-line PC her dobrým způsobem, jak překonávat těžké životní situace, říká Lukas Blinka, že někdo si přečte knížku, podívá se na film, jde za kamarády do hospody, nebo si pustí muziku. „To nikomu nevadí, společnost si na to zvykla a toleruje to. Hraní her je ale poměrně nový fenomén a většina lidí zatím neví, jak na to reagovat. Proto jsou ty reakce negativní. Tento postoj ale není nový, vždy se opakuje, pokud se objeví nějaká nová zábava. Ve filmech z 30. let minulého století četli studenti pod lavicí dobrodužné knížky, což vyvolávalo vrchol pohoršení a obavy, co z těch dětí vyroste. Stejné to bylo zpočátku i s televizí, od které byly děti odháněny. A stejné je to nyní s hrami,“ upozorňuje brněnský psycholog.