Josef Hynek: Spoluúčast kryjící část nákladů je zdravým prvkem

S Josefem Hynkem, rektorem Univerzity Hradec Králové, jsme hovořili o problematice školného na veřejných vysokých školách, o jeho významu pro školy i pro studenty, o jeho přínosech, ale i možných rizicích.

Na podobné otázky jsme se před časem ptali také Dagmar Navrátilové, poslankyně strany Věci veřejné a místopředsedkyně Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Celé interview si můžete přečíst zde: Dagmar Navrátilová: Školné přinese v dlouhodobém horizontu více výhod než nevýhod.

Dobrý den, otázka na úvod. Jaký máte názor na zavedení školného na českých veřejných vysokých školách?

Institut školného považuji za pozitivní faktor a je tomu tak nepochybně i proto, že jsem kromě Matematicko-fyzikální fakulty UK studoval i University of Hull, a mám tedy možnost srovnání obou systémů. Za hlavní důvod nepokládám finanční přínos pro univerzitu, nýbrž rovinu finanční spoluúčasti studenta na vzdělávacím procesu, od čehož si slibujeme větší zainteresování studentů do dění na univerzitě a větší zájem o kvalitu školy, o své studium i budoucnost. Jako předpoklad zavedení školného považuji za nezbytně nutné zajistit garantované půjčky studentům, aby nedocházelo k omezení přístupu ke vzdělání studentů ze sociálně slabších rodin.

Je cesta odloženého školného, jako uvažovaná varianta, vhodná? Často je kritizováno, že absolvent bude vstupovat do života zadlužený.

Variantu odloženého školného spatřuji jako sociálně únosnější než takovou, kdy povinnost splácet začíná již samotným čerpáním půjčky. Samozřejmě, každý dluh se musí splatit a jako takový je finančním závazkem. Díky garanci za poskytnutou půjčku očekávám nižší úročení takové půjčky z důvodu významného snížení rizika pro zainteresované finanční subjekty.

Co podle vás může školné přinést dobrého a v čem jsou naopak hrozby jeho zavedení?

Pozitivní stránku jsem již načrtl v první odpovědi, slibujeme si od toho podstatně silnější zapojení studentů do procesu vzdělávání na té které škole, na jejím řízení, ale i hospodaření. Pokud má někdo něco „téměř“ zdarma  - a uvědomme si, prosím, že vzdělání ani dnes zdarma není, je pouze hrazené prostřednictvím veřejných rozpočtů a nikoli přímo jeho „zákazníky“ - tolik si toho neváží. Spoluúčast kryjící určitou část nákladů je zdravým prvkem, který studenta promění i v zákazníka, který ví, co chce a usiluje o to. Zásadní negativum v případě necitlivého nastavení parametrů bych spatřoval ve finanční zátěži a možném vyloučení těch, kteří by si studium po zavedení školného nemohli dovolit. Další problém může přinést „školné“, které bude administrativně natolik náročné, že školy získané prostředky spotřebují již při jejich vybírání, a to bych považoval za naprosté neštěstí.

Často je slyšet, že financování vysokých škol je v deficitu, je vytýkána dominantní závislost na veřejných zdrojích. Může tento problém vůbec školné vyřešit? Vláda se shodla na maximální částce 10 000 Kč za semestr.

Školné v uvažované výši neřeší problém deficitu, ale kromě větší zainteresovanosti studentů dává školám větší svobodu a umožňuje dlouhodobější investice. Uvědomme si, že i 10 000 Kč za celý rok je při 10 000 studentů ve výsledku částkou 100 mil. Kč ročně. A to už může škole velmi pomoci při rozhodnutí, zda opravit budovu starou, nebo začít výstavbu budovy nové. Naprosto zásadní otázkou je, jak se správci veřejných prostředků postaví k otázce celkového financování vysokých škol. Veřejné vysoké školy očekávají, že se jejich celkové výnosy o vybrané školné zvýší a tento zdroj tak pomůže našemu zásadně podfinancovanému vzdělávacímu stupni. Pokud ovšem prostředky vybrané ze školného pouze nahradí prostředky veřejné, vyspělý svět nemáme šanci nikdy dohnat. 

Myslíte, že je problém spíše ve výši finančních prostředků nebo v jejich efektivním rozdělení a využití?

Česká republika podle nejrůznějších srovnání bohužel investuje do terciárního vzdělávání méně (v procentuálním vyjádření vzhledem k HDP), než je tomu v ekonomicky vyspělých zemích. To je nepříjemný a neoddiskutovatelný fakt. Problém ovšem vidím i v každoročním dělení prostředků ze strany MŠMT. Klíčem pro jakýkoli systém financování je jeho stabilita. Existuje-li konkrétní představa o žádoucím směru vývoje vysokých škol, nastaví-li se za tím účelem kritéria hodnocení, potom tato kritéria musí nejméně několik let zůstat stabilní. V opačném případě jsou školy smýkány ze strany na stranu, neboť se samozřejmě snaží chovat finančně racionálně, a tedy směřovat k naplnění stále se měnících podmínek.

Hrozí podle Vás riziko, že inkasované školné bude jen kompenzovat výpadky financování ze strany státu? Ve výsledku se pak podle některých názorů (i v diskuzi na našem webu) nic nezmění – objem finančních prostředků bude stejný, ale studenti zaplatí víc. Jak se toho případně vyvarovat?

Tato otázka je naprosto zásadní. Pokud se tak stane, vypadne jeden ze dvou klíčových důvodů pro školné. Velmi dobře chápu, že naše země musí začít šetřit, ale pouhým přesunutím části finanční zátěže spojené s vysokoškolským studiem na studenty se kvalita dlouhodobě podfinancovaných českých vysokých škol zlepšit nemůže. Navíc bych tento postup považoval za velmi neseriózní.

Domníváte se, že zavedení školného může představovat určitou sociální spravedlnost v tom smyslu, že se jedná o osobní investici každého člověka a není tudíž vhodné, aby byly náklady přeneseny na celou společnost?

Každý ví, že průměrný plat vysokoškolsky vzdělaného člověka v naší zemi je o desítky procent vyšší, než je tomu u člověka s maturitou. Přestože je třeba přistupovat k takovým průměrům při interpretaci s rezervou, samo o sobě toto konstatování znamená, že vzdělání je ekonomicky odůvodněnou individuální investicí, jež však zároveň nese plody i pro celou ekonomiku. Proto je podle mě korektní, aby se veřejný sektor a student o náklady dohodnutým způsobem dělili.

V minulosti se jako o alternativě školného hovořilo i o penalizačních poplatcích pro vysokoškoláky, kteří mají horší prospěch a častěji opakují zkoušky. Co si myslíte o této myšlence?

Již řadu let je v systému zaveden režim poplatků, pokud student studuje neúměrně dlouho nebo studuje např. další školu, aniž by předtím úspěšně dokončil tu předchozí. Tyto výnosy směřují potom ve formě stipendií zpět ke studentům pilnějším. Očekávat, že na tomto byť modifikovaném principu, tedy na tom, že platí pouze horší studenti, postavíme jeden z pilířů financování, je podle mě nereálné. Pokud by platili pouze ti nejhorší, bude celkový výnos zanedbatelný. Pokud by platili téměř všichni, je třeba si uvědomit, že budeme mít problém najít správnou dělící hranici mezi platícími a neplatícími studenty. Lepší variantou je podle mne „vrácení“ prostředků nejlepším studentů prostřednictvím prospěchových stipendií.

Školné, ač je ve velké míře medializováno, není jedinou myšlenkou tzv. Bílé knihy terciárního vzdělávání. Co dál má Bílá kniha přinést vysokým školám? Jaké vidíte přínosy nebo naopak nedostatky?

Jako jedno z hlavních pozitiv vnímám zavedení tzv. kontraktového financování, kdy vysoká škola by měla mít několikaletý výhled své finanční situace. Samozřejmě by tím zároveň měla i jasně dané dlouhodobé závazky vůči poskytovateli peněz, tedy ministerstvu. Další pozitiva spatřuji ve snaze zjednodušit akreditační procesy, zpřesnit rozhodovací procesy v rámci univerzit, ujasnit kompetence všech dotčených orgánů, a tím vším zlepšit podmínky pro strategické řízení univerzit.

V České republice přetrvává poměrně nízká míra úspěšného dokončování studií. Jak na Vás působí fakt, že co do počtu studentů VŠ figuruje ČR v rámci zemí OECD na předních příčkách, zatímco počtem vysokoškolských absolventů je ČR silně podprůměrná? Jak je na tom v tomto ohledu Univerzita Hradec Králové?

Nechceme-li být pouze montovnou, potřebuje Česká republika dostihnout vyspělé země i v podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí. Proto docházelo v posledních dvou dekádách k masivním nárůstům počtu studentů, a to prakticky na všech vysokých školách. Tím se samozřejmě zvýšila i studijní neúspěšnost. Tuto neúspěšnost je třeba pečlivě analyzovat nejen na každé škole, ale i program od programu. Vysoká propadovost studentů může indikovat neschopnost vysoké školy přizpůsobit se většímu počtu zájemců o studium, ale na druhé straně může být i signálem kvality, kdy daná vysoká škola pečlivě váží, komu ještě lze diplom vydat a komu už ne. A chcete, aby Vás operoval nedostatečně vzdělaný chirurg, nebo aby Vaše děti učil špatný učitel?

Myslíte si, že zavedení školného by mohlo eliminovat fakt uvedený v předchozí otázce? Může tato změna dle Vašeho názoru přispět ke zkvalitnění či zefektivnění výuky?

Byl bych nerad, aby jakékoliv školné bylo chápáno jako snazší cesta k získání diplomu („vždyť jsem si to zaplatil“). Vycházím z osobní zkušenosti ze zahraničí a mohu jednoznačně potvrdit, že pokud si připlatím, potom se mnohem více zajímám o mnou investované peníze, kam jdou, jak se s nimi nakládá a zdali za ně dostávám očekávanou kvalitu. To je naprosto jednoznačné.

Děkuji za rozhovor,

Lukáš Pololáník, Studentskefinance.cz