Proti školnému!

12.10.2011 | , Studentskefinance.cz
STUDENT - NEPOUŽÍVAT


Problém je nyní hlavně s nepřipraveností a nepromyšleností opatření, která by zavedení školného měla provázet. Lidé ale také neví, co je vlastně na školném dobrého. NÁZOROVÝ TEXT

Názorová vlna se opět zvedá. Emoce se zintenzivňují. Lidé konečně nezavírají oči a názory jasně vyjadřují, dávají najevo to, co v nich po určitou dobu zraje… Co čeká vysoké školství? Bude se opakovat úspěch a triumfy z protestů let minulých, kdy se bojovalo za zrušení povinné maturity z matematiky? Problematika školného se tomu nápadně podobá! Ač jsou její kořeny i důležitost určitě významnější, princip je stejný… Mimo jiné, problém je nyní hlavně s nepřipraveností a nepromyšleností opatření, která by zavedení školného provázela. Lidé například neví, co je dobrého na školném (to, co se zatím profanuje nestačí) a nikdo jim to ani není schopen srozumitelně, uspokojivě a jasněji popsat… A můžeme se domnívat proč. Viz výše – nepřipravenost.

Ve zkratce uvádím to, proč jsem proti školnému.

Zvolili jste si to sami!

Někdo může poukazovat na fakt, že přeci voliči zvolili stranu, která měla zavedení školného v programu. Ano, ale…
Evidentně bylo málo voličů z řad studentů, případně málo voličů, co znají, co to je žít od "výplatě k výplatě" a nebavíme se tu o částkách 20 tisíc hrubého nebo čistého, ale o částkách polovičních v dobrém případě. A dovolil by si kdokoliv argumentovat tím, že si za to ten či onen může sám, byl by stále velmi mimo realitu... Ano, na jednu stranu, každý sám svého štěstí..., nicméně druhá strana ukazuje také na to, že jsme stále lidi tvořící společenství, jsme už od počátku života sociální tvorové, proto je tu také právě sounáležitost a možnost pomoci. A přestože ekonomická priorita si zadává jiné cíle, my nejsme pořád jen ekonomika, která je spíše nástrojem, ekonomikou jsme se nenarodili, jsme lidé přeci a stále, těmi jsme se narodili. Ekonomika, mám ten dojem, nemá za cíl pomáhat druhým... Její cíl jsou finance, ne lidi... Ale ona by bez lidí neexistovala... Jako peníze... Takže je na místě znova nějaký ten humanismus, renesance, obrátit se k nám samým. Je pochopitelné, že extrémy jsou kolébkou záhuby, že nemůžeme být jen pro lidi a nebo jen pro peníze, ale musí se jít do vyrovnaného stavu jak mezi lidmi, tak mezi penězi a snažit se držet této roviny, jenže to přeci nejde tak, jak nám je nyní předkládáno z vlády.

Zadlužování se vůči státu i jiné instituci, ať už se budou snažit udělat to dobré, co se jim bude líbit, pro studenty, je prostě zase směřování k "peněžnímu extremismu". Navíc zadlužovat se tak brzy není tou správnou cestou.

Čtěte také
Školné na veřejných VŠ - nová vlna protestů
Josef Hynek: Spoluúčast kryjící část nákladů je zdravým prvkem
Vzdělání není možné koupit
Dagmar Navrátilová: Školné přinese v dlouhodobém horizontu více výhod než nevýhod
Proč nezavádět školné
Další články k tématu školného

Pochopím například postupné placení a přispívání do fondu školství, případně zavedení nějaké školní daně, s jasným vysvětlením, kam peníze půjdou, jak se s nimi bude hospodařit. S tím, že daň bude minimální, aby neměli chudí pocit, že se s nimi zametá a kašle se na ně. Případně odstupňované poplatky podle výše příjmu apod.

Nějaký ten argument věčným studentem je poměrně slabá záminka, ale třeba budu vyvedena z omylu. A profesoři a kantoři jsou a budou zatím stále "řeholníci", protože takové společné vědomí i nevědomí tu máme od nepaměti... Ale čas na změnu určitě přichází, to je jasné!

Ale co to DPH???

Dobře, když už bychom se smířili se školným, zákonodárci by nám dali jasné, srozumitelné a ospravedlnitelné důvody pro zavedení školného, vyvstává tu další opatření – zvýšení DPH (nemluvě nadále o důchodové reformě…).

Vezměte si to, od nového roku se plánuje zvýšení DPH, logicky tedy podraží vše! A do toho má přijít placení školného? Co tedy ze studenta zbude?

Zkusíme si udělat velmi zjednodušený náhled na finanční situaci studenta, který už jen tím, že chce studovat a ne pracovat, protože například stále hledá svou profesní cestu a nedaří se mu zapadnout do vyšlapané cestičky průměru, která je léta nastavená do 26. let a pak: „Adié, mazej, nezajímá nás, že jsi měl kdy v životě problémy!“

Příklad měsíčních nákladů studenta

Pracující student na brigádě či nižším až polovičním úvazku s měsíčním příjmem okolo 5000 Kč čistého.

Bydlení v pronájmu – pokoj, kolej……………………..3000 Kč (cca)
Jídlo, pití………………………………………………....1000 Kč (250 Kč na týden)
Poplatky – telefon, internet…………………………….1000 Kč
???.......................................................................???

A tady to začíná! Otazníky označují jasně nesmyslnost celé situace. Protože přeci náklady na studium nejsou nulové! A co cestování do školy, když pěšky to není jen tak jednoduché, na kole v zimě do školy člověk taky moc nejezdí, „přisocávat“ se k bohatému kamarádovi chce notnou dávku odvahy a jeho důvěry a lásky, a jezdit na černo? Dobrodružná možnost. A nebo změnit bydlení? Tedy bydlet u někoho sociálně a citlivě založeného za nižší cenu, bydlet přímo ve škole v lavici? Veřejnost jasně zakřičí: „ Najdi si líp placenou práci!!!“ A tím vše smete ze stolu a smaže vlastní pocit viny z nepomoci a z nezodpovědnosti. Což ano, zodpovídá za sebe každý sám, nicméně opět a znovu, jsme sociální lidi, ne stroje. Nějaká možnost tu ale je…
Co možná v současnosti ještě lze - snížit náklady na stravu. Za měsíc lze vyjít i se 700 Kč, možná umělec dokáže srazit ještě níž a v tom případě „bravo“! Chci ten recept… Takže tady zbude na nečekané výdaje typu lékař, medicína, školní pomůcky, kniha, kopie, zaplacení poplatku tam či tam atp.
Ale jak to bude vypadat příští rok???

Má se ze mne stát ještě horší sociální případ?

Sociální příspěvky bývají běh na dlouhou trať a pasé. Vyřizování by se dalo brát pomalu jako další job! S velkou dávkou štěstí uchazeč narazí na veselou nebo hodnou úřednici… Ale ve většině případů mu dávky pravděpodobně jen tak dopřány nebudou, pouze v případě, že nemá příjem vyšší než jsou 3000 Kč, bydlí sám a hradí bydlení, jídlo a další sám. Jakmile žije s rodiči či partnerem déle než 3 měsíce (tehdy už se začíná jednat o druha), stará se o studenta právě rodič či partner – druh. Kličkovat se ale dá a to velmi obratně. Stačí nic nepřiznávat, a opravdu nic nemít a tím pádem úřadu s klidem podepsat čestné prohlášení.

ŽIJME PŘÍTOMNOSTÍ, nezapomínejme na budoucnost. Přítomnost je jediná existující realita. Budoucnost přijde, ale reálně neexistuje.

A co na to druhá „strana mince“?

...

Čtenáře, kteří sdílí podobný názor, prosím tímto o sledování stránek nejen sdružení SOS Student – http://www.sosstudent.cz/ a přidání se k podpisové petici!

Autor článku

Markéta Zajíčková  

Články ze sekce: STUDENT - NEPOUŽÍVAT