Nové penzijní fondy budou levné

Jako vždy půjde o porovnání výhod a nevýhod obou možností. Nevýhody nových jsou zřejmé: nebude z nich možné získat po patnácti letech tzv. výsluhovou penzi a nebudou zaručovat nezáporný každoroční výnos.

A výhody nových

Vyšší státní příspěvek alespoň nominálně, i když pro vyšší částky: místo 150 Kč k úložce 500 Kč to bude 230 Kč k úložce 1000 Kč. To sice „nepřidá“ na vyšší efektivní úrok, ale při vyšším očekávaném zhodnocení fondů je primárním efekt výnosu, kdežto efekt státního příspěvku je nedůležitý. Přesto výpočty ukazují, že nové účastnické fondy mají oproti běžným otevřeným podílovým fondům bez podpory náskok 1 % ročně.

Další výhodou – i když jistě pro mnohé kontroverzní – je zrušení povinnosti každoročního nezáporného výnosu. To je jasné každému, kdo chápe fungování finančních trhů: výnos při takové strategii v podstatě může nejvýš jen nepatrně překonávat inflaci. Navíc je známo, že i než do samotných dluhopisů je dokonce méně rizikovější mix 80 % dluhopisů + 20 % akcií.

Problém není v samotné povinnosti nezáporného výnosu, ale v tom, že musí být každý rok. To je při dlouhodobém horizontu úplný nesmysl a byla to doslova marketingová „úlitba“ z dob před 20 lety, kdy bylo penzijko u nás založeno.

Poplatky za správu

Zatímco dosud si penzijní fondy si žily poměrně na vysoké noze (směly si brát 15 % z výnosu), nové penzijní společnosti to nebudou mít tak jednoduché. Budou si totiž ze spravovaného majetku vzít jen necelé procento plus 10 % z výnosu.

To je model, s nímž běžně pracují správci majetku (placené poradenství) a je velmi férový: malý stabilní poplatek podle objemu spravovaného majetku a podíl na zisku, když ho dosáhnou (tzv. succes fee). Tyto nové penzijní fondy se tak stanou velmi silným konkurentem běžných podílových fondů, které u nás fungují a které si berou mnohem víc: nejen na poplatku za obhospodařování, ale v celých nákladech (TER – total expence ratio). U dynamičtějších fondů není výjimkou 3% „desátek“, což může nejen úplně spolknout celý výnos, ale navíc si tolik strhnou, i když fond prodělává.

Navíc budou provize za „přivedení“ klienta omezeny na cca 850 korun. To se sice nelíbí různým náhončím, ale jen málokdo si uvědomuje, že miliardy v minulosti takto vyplacených korun stále v účetnictví penzijních fondů „straší“ na úkor výnosů.

Likvidita zůstává zlá

U penzijního připojištění jsme zvyklí, že tento produkt má špatnou likviditu. Co se ale stane, když ukončíme penzijní spoření a peníze vybereme? Přijdeme o státní příspěvek. Penzijní spoření se pro nás stane jen klasickou pravidelnou investicí bez státní podpory.
Na tom se prakticky nic nezmění, proto (na rozdíl od druhého pilíře) se zavádí název „dobrovolné penzijní spoření“. Ještě možná stojí za zmínku, jak by vypadal problém dědictví, tedy úmrtí ve spořicí fázi. Odbytné (kdykoli od zahájení spoření) bude oprávněným osobám i dědicům je vyplaceno bez státních příspěvků. Jednorázové vyrovnání (je-li smlouva v nároku) – oprávněné osoby ho dostanou i se státními příspěvky, dědicové bez nich.

Nové – jen „nízkonákladové“

Na reformu se tak musely začít chystat i penzijní fondy, které musely nejen podat na Českou národní banku spoustu žádostí a projektů, ale také se začaly připravovat na „nový model“ fungování. Nové penzijní společnosti budou muset fungovat daleko efektivněji, vyjít s mnohem nižšími náklady, víc spolupracovat uvnitř mateřských bank či pojišťoven. I proto se zřejmě nesetkáme s žádnými velkými reklamními kampaněmi – budeme spíš svědky postupného vysvětlování změn klientům.