Zlatý standard je opět na stole

Za návrat na přední stránky novin vděčí zlatý standard americkým republikánům v čele s kongresmanem Ronem Paulem, který považuje měnovou politiku americké centrální banky za hlavní příčinu současných problémů ekonomiky. Také mimo republikánskou platformu však sílí názory, že k prosperitě se nelze dostat dalším tištěním nekrytých peněz, což je oblíbenou „kratochvílí“ americké centrální banky posledních let. Znovuzavedení zlatého standardu by však pravděpodobně znamenalo takovou strukturální změnu finančního systému, že by k němu musela být Amerika donucena vnějšími okolnostmi – například ztrátou hodnoty papírových dolarů.

Zlatý standard a jeho odnože

Zlatým standardem se nazývá peněžní systém, kde je základní jednotka měny navázána na zlato. Peníze jsou tak kryté zlatem a je možné je navzájem směnit. Zlatý standard však není pouze jeden. Jeho formy se historicky liší podle množství překážek, kterými vláda od této směny odrazuje. Klasický a nejvíce liberální zlatý standard ve Spojených Státech trval od roku 1880 až do založení americké centrální banky (FED) v roce 1913 a následnému vstupu USA do první světové války, která si žádala novou likviditu. Do té doby pevná vazba zlato = peníze se začala přetrhávat. Zlatý standard byl čím dál více ovlivňován státními zásahy a omezeními, které znemožňovaly plnou směnitelnost bankovek za zlato. Omezení vyvrcholilo v roce 1933, kdy americký prezident Franklin Delano Roosevelt vydal nařízení o znárodnění veškerého zlata.

Zlatý standard existoval ve své minimalistické podobě i dále, ovšem druhá světová válka a náklady s ní spojené zazvonila tomuto systému umíráček. Brettonwoodský systém peněžního uspořádání po druhé světové válce byl už jen smutným mementem slávy klasického zlatého standardu. Prezident Richard Nixon zrušil poslední zbytky zlatého standardu v roce 1971 a od té doby jsou americké dolary kryty pouze důvěrou v jejich směnnou hodnotu.

Výhody a nevýhody

Zásadním argumentem Rona Paula a dalších obhájců zlatého standardu je nemožnost svévolného znehodnocování měny. Od opuštění zlatého standardu v sedmdesátých letech totiž vzrostla cena zlata z 35 dolarů na aktuálních 1650 dolarů za unci, tedy téměř padesátkrát. Jiný pohled však říká, že hodnota zlata zůstává dlouhodobě konstantní, ovšem více než padesátkrát znehodnotil americký dolar.

Klasickým argumentem také je, že ke znehodnocování peněz dochází jen minimálně a zlatý standard tak není potřeba. Obvykle to tvrdí lidé důvěřují indexu spotřebitelských cen (CPI), který je pouze jedním ze způsobů měření inflace, ovšem je s pojmem inflace často zaměňován. Tento index měří cenové změny pouze některých statků a služeb a jeho složení je navíc obměňováno. Například prudce rostoucí ceny nemovitostí po roce 2000 by se v indexu CPI hledaly marně.

Častou výtkou také je, že neexistuje dostatek zlata pro pokrytí potřeb současného finančního systému. Jde však pouze o cenu zlata, když by kupříkladu pouhý gram mohl stačit na krytí měny. Záleželo by pouze na ceně zlata, a proto jakékoliv množství zlata je jako základ peněžního systému dostačující.

Jednou z mála opodstatněných výtek na adresu zlatého standardu je zvyšování nabídky zlata na trhu každoroční těžbou přibližně 2500 tun, čímž by ve zlatém standardu v podstatě docházelo k navyšování peněžní nabídky. I když značně omezenému a nesrovnatelně nižšímu, než je tomu zvykem v posledních letech v případě nekrytých peněz. Vždyť peněžní agregát M2, který je používán nejčastěji při hodnocení množství peněz v ekonomice, vzrostl za posledních 10 let o 70 %!

Zlato zůstává výběrem číslo jedna

Dluhová krize ukazuje, že vlády ani centrální banky nejsou schopny zajistit dlouhodobou stabilitu peněžní jednotky. Současné problémy se řeší zadlužováním na úkor budoucích generací nebo znehodnocováním měny na bedra úspor všech obyvatel. Politici zametají problémy a odkládají nepopulární opatření na své následovníky. Musí však nastat doba, kdy se situace stane neudržitelnou, a přijde čas na bolestné splátky dluhu. Obnovení role zlata by znamenalo omezení moci vlád a centrální bank. To by nebyl jednoduchý proces a jen těžko by k němu společnost dospěla v rámci současného finančního systému. Pokud však dáte lidem svobodu výběru, vyberou si opět zlato, stejně jako vždy v historii. Nikdo by je totiž nemohl tahat za nos.

Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers.