Jak se vyvíjí životní úroveň v budoucí supervelmoci

Překotně se rozvíjející ekonomika a informační velmoc

Dnes už s Indií musíme počítat: s HDP blížícím se 1 700 mld. USD zaujímá 11. místo na světovém žebříčku, měřeno paritou kupní síly dokonce 3. až 4. a její potenciál neustále roste. 7 – 9% roční růst Indii předurčuje jako 3. největší světovou ekonomiku do roku 2050.

K jejím silným stránkám patří vnitřně stabilní měna opírající se o americký dolar a reálné tržní prostředí, relativně stálá politická situace, silný soukromý sektor se značným významem středních a malých podniků a ohromný potenciál spotřebního trhu.

Rozvoj ekonomiky nespočívá tolik na průmyslu (jak je tomu např. u Číny), ale ve službách, které tvoří více než polovinu HDP, a outsourcing pro zahraniční společnosti (zejména velké americké korporace) se stal svébytným fenoménem.

Odkud přišla změna

20. století přineslo ohromné politické změny, indické ekonomice se ale příliš nedařilo.

Jak píše prezident Foundation for Economic Education Mark Skousen: „V dekádě, která následovala osamostatnění od Británie, se Nehru a další indičtí vůdci inspirovali Haroldem Laskim z London School of Economics a jeho kolegy - fabiánskými socialisty, kteří v souladu se sovětskou politikou obhajovali centrální plánování. Indie přešla na pětileté plány, znárodnila těžký průmysl a nasadila těžké protidovozní zákonodárství. A co více, byla obnovena britská tradice kontroly cizích měn a nutnosti mít licenci k podnikání.“

Zlomovou událostí se staly reformy ministra financí Manmohana Singha, který během roku 1991 otevřel Indii okolnímu světu a zrušil množství regulačních opatření. To byl první krok, který Indii přivedl na současnou cestu významného růstu.

Pokusil se také o omezení neuvěřitelně rozbujelé byrokracie a korupce – přesto ještě dnes potřebujete k uzavření kontraktu v Indii spíše roky než měsíce.

A co obyčejní Indové?

Životní úroveň v Indii v období mezi lety 2000 a 2010 podle statistik narostla o 41,6 % (v ČR o 77,7 %). Stoupá zastoupení a životní úroveň střední třídy, do které v současnosti spadá přes 300 mil. Indů. Vnitřní spotřební trh projevuje nebývalý zájem o automobily a elektrické spotřebiče.

Pro ohromující množství lidí se ale změnilo málo nebo nic. Kontrast mezi až pohádkovým bohatstvím a absolutní chudobou zůstává či se zvyšuje. K palácům těch opravdu bohatých se jen tak nedostanete. Ve velkoměstech potkáváte moderně oblečené rodiny žijící v moderních domech a užívající luxusu západního světa, zato celá předměstí jsou tvořena bídnými chatrčemi a přístřešky nahňácanými jeden na druhý a poskytujícími jen minimální ochranu před živly. Nikde jinde nepotkáte tolik lidí, kteří nemají vůbec nic. V Indii ještě pořád žije 41 % chudých tohoto světa.

Změnu ale poznáte i v zapadlé indické vesnici – co se mnohých aspektů týče, lidé žijí stejně jako před desítkami let – tvrdě pracují, šaty perou v potocích (a ty horské jsou opravdu ledové) a svítí olejovými lampičkami. Do mnoha míst už ale dorazila elektřina (byť nepříliš spolehlivá – výpadky jsou doslova na denním pořádku) i kanalizace. A moderní technologie. Zatímco před šesti lety byl mobilní telefon na vesnici záležitostí spíše výjimečnou, dnes nemůžete jet vlakem nebo autobusem, aby vás ze všech stran neobtěžovaly z mobilů vyhrávané bollywoodské melodie. Mobil ani notebook ještě nejsou vnímány jako běžná součást života, ale stále spíše jako něco, čím je třeba se důkladně pochlubit (těžko zapomenout na osmihodinovou cestu v Himalájích, kterou jeden ze spolucestujících strávil nadšeným zíráním do otevřeného vypnutého (!) notebooku).

Otevření se světu s sebou pochopitelně přináší i problémy – nárůst kriminality, oslabení komunitních vazeb (za pomoc dříve nutnou, opětovanou a přirozenou jako dýchání si dnes lidé chtějí nechat zaplatit) i znečištění životního prostředí. Na druhou stranu i v krajině tak nehostinné jako je himalájský Ladakh (Malý Tibet) mnohem méně lidí umírá zimou a hladem.

Indie si i v záplavě vymožeností západního světa zachovává nepopiratelné kouzlo – jediní, koho během několikahodinové cesty v napráskaném džípu v západním Sikkimu rozčilovali minimálně čtyři různí amatérští dýdžejové s dobře nabitými mobilními telefony, byli cestovatelé z Evropy.