Kritické myšlení – co by měla škola dát, nebo alespoň nesebrat

22.11.2012 | , Studentskefinance.cz
STUDENT - NEPOUŽÍVAT


Co očekáváte od školy, střední a zejména od vysoké? Soubor znalostí a pouček aplikovatelných pro dané podmínky, přípravu na život, získání zkušeností, bujarý noční život a záruku slušně placeného zaměstnání?

Začínající studenti často předpokládají, že jim studium dá něco, co ještě nemají. I k tomu může dojít – vysoká škola by především měla inspirovat a poskytovat prostor zvídavé mysli – můžete díky ní získat široké spektrum vědomostí snáze a spolehlivěji než samostudiem.

To principiální ale leží někde jinde. Vysoká škola by měla pomáhat až vynucovat rozvoj něčeho, co už všichni máme – rozumové schopnosti, nezávislé a kritické myšlení.

Nejde o slovníkové znalosti, které beztak rychle zapomenete (a v případě nutnosti je zase snadno najdete), ale o metodu – o schopnost zacházet se znalostmi, s informacemi i s jejich nedostatkem.

K čemu je to dobré

Vzdělaný a kriticky uvažující člověk by neměl padnout do pasti šikovného manipulátora a nechat se ošidit, stejně tak se nepřipojí k rozvášněnému davu podléhajícímu masové psychóze a vykládajícímu (nebo spíše nevykládajícímu) si fakta tak, jak se mu hodí. Kriticky uvažující člověk akceptuje realitu a nelže si do kapsy – a není vždy snadné přijmout důkazy toho, že jsme se mýlili.

Jaký má smysl citovat zpaměti dějepisné údaje, když se nejsme schopni z historie poučit a opakujeme pořád dokola tytéž chyby?

Co je a co není kritické myšlení podle Davida Kloostera

Začněme tím, co kritické myšlení není:

Memorování – tj. učení se věcem nazpaměť
Porozumění složitým myšlenkám – jakkoli je to důležité, stále jde o pasivní myšlenkovou operaci, tvrdí Kloster. Nakonec spočívá ve snaze pochopit něco, co vymyslel někdo jiný. Jeho tvrzení zpochybňuje Irina Nizovská (v článku Přemýšlíme znovu o kritickém myšlení) upozorněním na složitost procesu hlubokého porozumění.
Tvořivé, intuitivní myšlení – způsob, jak mysl používají umělci i sportovci – komplexní myšlení, které si ale jen zřídka uvědomuje samo sebe. Kdyby měl skokan o tyči hloubat nad tím, kdy nastane správný čas odrazit se od země, asi by se zasekl na místě a moc vysoko by nedoskočil. (Ale i zde se nabízí otázka, nakolik je např. intuice sportovce výsledkem tvrdého tréninku zahrnujícího uvažování nad problémem – opět viz Nizovská).

Přijmeme-li Kloosterovo dělení alespoň jako pracovní hypotézu, tři uvedené způsoby myšlení jsou základem a kritické myšlení pak nadstavbou, něčím, co se nemůže rozvíjet ve vzduchoprázdnu.

Charakteristika kritického myšlení

Kritické myšlení je, v nejobecnějším slova smyslu, pečlivé a uvážlivé rozhodování o tom, zda nějaké tvrzení s určitým stupněm jistoty přijmeme, odmítneme nebo se zřekneme úsudku. Kritické myšlení předpokládá porozumění informaci, uchopení myšlenky a její důsledné prozkoumání, její porovnání s jinými názory a s tím, co už o problému víme, a výsledné zaujetí stanoviska a zodpovědnosti za ně (přebíráme z metodického portálu).

Tolik obecná definice, Klooster kritické myšlení charakterizuje pomocí pěti atributů:

  1. Kritické myšlení je nezávislé – vytváříte si vlastní názory, přesvědčení a hodnoty. Nikdo nemůže kriticky myslet za vás;
  2. Informace jsou východiskem, nikoli cílem – abyste mohli kriticky myslet, potřebujete mít o čem – tj. výchozí informace, které posuzujete;
  3. Začíná otázkami a problémy – předpokládá zvědavost a vnímavost problémů v našem blízkém i vzdálenějším okolí. Chcete pochopit svět kolem vás;
  4. Hledá rozumné argumenty – nepodléhá zálibám a přáním, ale snaží se mezi dostupnými řešeními najít to nejlepší a nejpraktičtější;
  5. Je myšlením ve společnosti – tříbí se diskuzí a zdokonaluje se pomocí zpětné vazby a dialogu.

Kriticky myslet bolí – praktický příklad

Jedním z nesnadných a vášnivé diskuze budících témat je genetická manipulace organismů (GMO) – v aktuálním kontextu se týká především potravin, které jsou cíleně modifikovány směrem k žádoucím vlastnostem (odolnost proti škůdcům, zvýšení nutriční hodnoty apod.).

Příkladem za všechny může být hojně medializovaná studie francouzského týmu pod vedením Gillese-Erica Séraliniho, která má prokazovat, že potkani krmení GMO kukuřicí umírají dříve než ostatní.

Kauze se dostalo široké pozornosti a senzacechtivá média nešetřila obrázky pokusných zvířat s groteskně velkými nádory. Vše se zdálo jasné: GMO je zlo a škodí zdraví. Jak je snadné uvěřit tomu, čemu věřit chceme…

Teprve postupně do médií pronikly pochybnosti o kvalitě studie – objevil se nejeden háček zpochybňující metodu výzkumného týmu (například to, že byl vybrán kmen potkanů se zvýšeným výskytem nádorových onemocnění zejména při nadbytku potravy – o velikosti dávek krmiva přitom ve studii nepadlo ani slovo, že kontrolní skupina byla příliš malá, že výskyt onemocnění se nezvyšoval s rostoucími dávkami GMO kukuřice).

Ale i dnes potkáte lidi, kteří budou přesvědčeni, že veškerá zpochybnění studie vycházejí z ekonomických zájmů společností pracujících s GMO. Co k tomu dodat?

Autor článku

Tereza Dědinová  

Články ze sekce: STUDENT - NEPOUŽÍVAT