Začínáte s výzkumnou činností na VŠ? Poradíme, na co nezapomenout!

Pracovní deník je základ

Nejlepší věc, kterou můžete udělat, abyste zabránili veškerému zmatku v aktuálnosti dat či v tom, co jste již udělali a co vás teprve čeká a jaké výsledky zatím máte, je vést si pracovní deník. Pokaždé, když uděláte nějakou práci, zapište si to do něj – s datem, stručným popisem toho, co jste dělali, a třeba i zaznamenanými mezivýsledky. Nezapomeňte tam také uvádět, kam jste si nová data uložili, jaké soubory spojené s prací jsou aktuální a jaké jsou jejich názvy a úložiště. Při pozdějším návratu k práci například po delší dovolené nebo prázdninách vám to může se rychle zorientovat.

I v případě, že žádná vlastní data nesbíráte a píšete zatím pouze bakalářskou práci v podobě literární rešerše, můžete si začít vést pracovní deník. Jednak si na něj zvyknete a později ho více uplatníte, jednak vám i zde pomůže – když si budete zapisovat, jaké zdroje jste již přečetli (byť to si můžete označit i v Mendeley či EndNote) a jaké k nim ve stručnosti máte poznámky, jak rychle v práci postupujete a třeba i jaké verze máte rozpracované, účinně se tím vyhnete pozdějšímu složitému dohledávání citací z dávno přečtených článků nebo zjišťování, jakou verzi jste již posílali školiteli a jaké k ní měl připomínky – všechny důležité informace budete mít přehledně na jednom místě.

Mějte po ruce i seznam projektů

Veďte si také seznam dokončených, rozpracovaných a chystaných výzkumných projektů. Zpočátku, když máte jen jeden či dva, se to může zdát zbytečné, ale tím méně práce vám zatím zabere a tím více ho oceníte později. Mějte napsaný název, stručný a trochu delší popis projektu, případně načtené zdroje, plán pokusů a další informace – podrobnosti a postup si ale nechejte do pracovního deníku.

Seznam se vám může velmi hodit například ve chvíli, kdy se na poslední chvíli dozvíte o možnosti podání grantu či účasti v soutěži studenských výzkumných projektů – potřebné informace pak hned máte po ruce a můžete stihnout i uzávěrky, které by pro vás jinak byly příliš brzy.

Zálohovat, zálohovat a zálohovat!

Jedna z nejhorších věcí, které se vám mohou přihodit, je přijít o všechna nashromážděná data. Ta v žádném případě nesmí být jen na jednom místě. Ideální je zálohovat je automaticky pomocí nějakého softwarového řešení, ať už do cloudu, nebo třeba na fakultní server. U některých typů dat (například neanonymizovaných z výzkumu u nemocničních pacientů) by vyvstal problém s využitím cloudových řešení typu Dropbox nebo SugarSync, protože představují potenciální bezpečnostní narušení, a tak lze zálohovat jedině na server přístupný pouze fakultě či členům laboratoře.

Další možností je zálohovat ručně na externí zařízení. V tom případě ale musíte data kopírovat pokaždé, když přibudou nebo něco změníte, a ideálně využívat více než jedno náhradní úložiště, přičemž nesmíte skladovat všechna na jednom místě – pravděpodobnost vyhoření nebo vyplavení celého bytu je sice mizivá, ale ztráta veškerých dat by pak byla prakticky jistá. Rozhodně nejlepší je zálohovat vybrané složky automaticky na bezpečné místo – lépe místa – mimo domov či pracoviště.