Dagmar Navrátilová: Školné přinese v dlouhodobém horizontu více výhod než nevýhod

Školné se stalo velmi ožehavým tématem, které vzbuzuje řadu emocí a otázek. Víte třeba kterých studentů se školné již bude týkat? Jak je to s odloženým školným nebo kdo se za vás zaručí, když se kvůli studiu zadlužíte?

Na Studentskefinance.cz jsme se ptali Dagmar Navrátilové, poslankyně strany Věci veřejné a místopředsedkyně Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, co nám zavedení školného přinese nebo jaká jsou jeho úskalí.

Dobrý den, asi zásadní je otázka, která napadne snad každého studenta – proč v Česku potřebujeme školné na veřejných vysokých školách?

Nejde o to, zda školné potřebujeme nebo ne. České vysoké školství a Česká republika může nějakým způsobem existovat i nadále bez školného. V souladu s doporučením expertů OECD se ale domníváme, že systém s vhodně nastaveným školným a univerzální vratnou finanční pomocí (UVP) může v dlouhodobém horizontu přinést více výhod než nevýhod.

Můžete vyjmenovat některé výhody?

• Zdroj dodatečných prostředků pro rozvoj kvalitnějších a poptávaných vysokých škol.
• V určitém rozsahu volně stanovitelné školné (stropy) může fungovat jako autoregulační nástroj a jako další informační signál o souladu nabídky s poptávkou v systému, kde jsou míra autoregulace a rozsah informací stále nedostatečné.
• Dodatečná motivace k racionálnější volbě studia (druh, forma, obor) a studijního úsilí na straně uchazečů a studentů.
• Dodatečná motivace škol nabízet kvalitní vzdělání (obsah, forma, rozsah).
• Určité narovnání velkých rozdílů mezi zdroji příjmů soukromých vysokých škol (SVŠ) a veřejných vysokých škol (VVŠ).
• Oslabení vysoké závislosti VVŠ na příjmech od státu.
• Nástroj efektivnějšího řízení (stát může formou spoluúčasti na splátkách školného podpořit zájem o práci v některých profesích veřejného zájmu jako je například učitelství a nemusí neefektivně nadměrně podporovat související studijní obory a oblasti, kde je omezená záruka, že absolvent skutečně bude pracovat v profesi veřejného zájmu). Obdobně mohou přímo zaměstnavatelé snadno a transparentně vyjádřit svou reálnou poptávku po studentech či absolventech určitých škol či oborů příspěvkem na úhradu školného nebo jeho splátek.
• Možnost částečně zpoplatnit stále rostoucí počet zahraničních studentů na VVŠ.

Kromě uvedených přínosů, z nichž řada není snadno vyčíslitelná, je třeba vzít v potaz, že vysokoškolské vzdělání se nyní dostává cca 5x většímu podílu mladé populace než před 20 lety. To je obrovský nárůst a představuje to zcela zásadní systémovou změnu. Ta implikuje mnohem větší zátěž pro státní rozpočet, který je zároveň stále více zatěžován výdaji na penzijní systém (druhá strana věkové distribuce).

Zároveň stále roste význam vzdělání ve společnosti a ekonomice. Soukromé výnosy z VŠ vzdělání přitom výrazně převyšují soukromé náklady získání tohoto vzdělání. Nedávno zveřejněné údaje o návratnosti investic do vysokoškolského vzdělání opět potvrdily, že v návratnosti individuálních investic je ČR na prvním místě mezi zeměmi OECD.

Jaká mohou být podle Vás úskalí zavedení školného?

Je třeba předeslat, že zavedení školného nutně předpokládá dostupnost univerzální vratné finanční pomoci (UVP) s příjmově kontingenčním splácením (stejně dostupné pro všechny zájemce, bez nutnosti ručení třetí osobou či majetkem a příjmy, přijatelný úrok, bezrizikové splácení kontingenční formou).

Úskalím mohou být včasná technická a procesní implementace systému UVP, bez které není vhodné školné zavádět, přechodné období, kdy školy budou poprvé nastavovat výši školného „od oka“, diskriminační praktiky škol nebo klesající podíl veřejné podpory VVŠ.

Má zavedení školného představovat určitou sociální spravedlnost v tom smyslu, že se jedná o osobní investici každého člověka a není tudíž vhodné, aby byly náklady přeneseny na celou společnost?

Vysokoškolské vzdělání přináší vysoké přínosy (finanční a materiální i nefinanční a nemateriální) jak soukromé (dané osobě), tak společnosti (ostatním). Empirický výzkum přesvědčivě dokazuje, že podíl soukromých výnosů roste s úrovní vzdělání a je nejvyšší u terciárního. To opodstatňuje sdílení nákladů mezi jednotlivcem a společností (ostatních daňových poplatníků) na dosažení vzdělání. Náklady jednotlivce však nesmí mít silný nemotivující účinek, který by mohl být iniciován obavami z rizika nesplácení, a proto musí být školné doprovázené dostupnou UVP.

Jestli je či není školné sociálně spravedlivé řešení neumíme říci. Nikde totiž není zakotveno, co v této oblasti je a co není sociálně spravedlivé a jak se případně míra sociální spravedlnost měří. Navíc je případně třeba vzít v potaz případné přímé a nepřímé náklady dosažení nebo zvýšení sociální spravedlnosti. Každopádně nelze za sociální spravedlnost považovat absenci přímých soukromých nákladů na vzdělání stejně, jako je problematické za sociálně spravedlivé považovat všeobecné poskytování potravin zdarma.

Častým argumentem odpůrců školného je, že školné bude jen kompenzovat úbytek financování školství ze strany státu. Nic se tak nezmění, ale studenti budou platit. Jak to tedy je?

O objemu a poměru veřejných a soukromých zdrojů plynoucích do terciárního vzdělávání v konečném důsledku nerozhodují expertní názory, ale priority a rozhodnutí politické reprezentace. Dostupné údaje z mezinárodních srovnání ukazují, že prostředky získané ze školného jen zcela výjimečně převyšují 25 % celkových výdajů na terciární vzdělávání. Se zavedením školného tedy nemají být spojována příliš velká očekávání výrazného zvýšení celkových příjmů vysokých škol. I to je jeden z důvodů, proč by školné nemělo být považováno za alternativní, ale výhradně dodatečný zdroj financování veřejných vysokých škol.

Objevují se názory, že by se měl nejdřív vyřešit systém financování jako takový. S prostředky se podle některých názorů hospodaří neefektivně. Co si o tom myslíte?

Jako v každém reálném systému, i v současném českém systému VVŠ je možno dosáhnout vyšší efektivnosti. Toho lze dosáhnout úpravami zásad financování VVŠ, změnami pravidel a způsobu řízení institucí terciárního vzdělávání, lepší dostupností věrohodných kvalitativních a kvantitativních informací o fungování a hlavně výsledcích systému, podporou konkurenčních mechanismů, atd. Určitě se nedá říci, že by byl český systém financování natolik problematický, že by bylo třeba řešit tento problém v předstihu před dalšími.

Počítá se s formou tzv. odloženého školného. Často je ale kritizováno, že absolvent bude vstupovat do života zadlužený. Jaký je Váš názor? Byly by případně možné i jiné varianty?

Pod pojmem „odložené školné“ si lze v principu představit dva zásadně rozdílné modely finanční spoluúčasti studentů. Jedna varianta vychází z toho, že student splácí školné přímo vysoké škole až po absolvování a dosažení určitého příjmu (školné je odložené jak z hlediska studenta, tak školy). Druhá varianta spočívá v tom, že student uhradí školné přímo z půjčky, kterou začne splácet až po absolvování (školné je odložené jen z pohledu studenta). Každý z modelů má své výhody a nevýhody. V současné době se ve vazbě na programové prohlášení vlády vážně zvažuje varianta druhá, tedy přímé školné doplněné systémem univerzální vratné pomoci.

Studentovi, který se k úhradě přímého školného (škola dostane peníze hned s poměrně volným užitím na chod a rozvoj) rozhodne využít vratnou finanční pomoc vznikne po absolvování školy povinnost tyto prostředky vrátit. Vracení by mělo být realizováno formou splátek, jejichž výše bude odvozená od výše jeho příjmu. Nepůjde tedy o klasický dluh, který obnáší velké riziko v případě nesplácení.

Půjde o formu dočasné přirážky k dani z příjmu a vlastně o dočasné progresivní zdanění. I po odečtení splátky však absolventovi zůstane příjem, který převyšuje plat průměrného středoškoláka, takže jeho ekonomická situace bude stále mnohem lepší než je situace většiny méně vzdělané populace. Variantních řešeních je celá řada a jejich popis přesahuje stručný rámec této odpovědi. Je cílem RIA (Regulatory Impact Assement – Vyhodnocení dopadu regulace), aby byla nejvhodnější alternativa identifikována. RIA má být připravena jako součást věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům.

Kdo bude v případě odloženého školného studentům půjčovat prostředky, resp. poskytovat vratnou pomoc? Bude to stát nebo banky?

Je třeba předeslat, že jde o vratnou pomoc a v pravém slova smyslu jde proto o finanční kapitál potřebný na financování vratné pomoci. Rozlišujme dvě věci. Kdo poskytuje kapitál a kdo procesně zajišťuje převod prostředků jednotlivcům. V případě prvém může jít o stát nebo jeho prostředníka, a nebo obchodní banky. Při výběru vhodné varianty jde o posouzení nákladů, přínosů a legislativně-technických a regulačních obtíží, což není snadný úkol.  V druhém případě je velice pravděpodobné, že bude využito existujících kapacit obchodních bank a účtů fyzických osob u nich.

Je zcela zřejmé, že zásadní otázkou je, kdo převezme záruky za vydanou finanční pomoc, tedy za případy jejího případného nesplácení.  Zde bude zásadní role státu. To ale nutně neznamená, že stát ponese přímé náklady nesplácení. Tyto náklady lze totiž diverzifikovat nejen mezi daňové poplatníky, ale také mezi splácejícími (tedy těmi, kteří dosahují dostatečných finančních výnosů ze vzdělání) a mezi školy. Jde o specifický pojistný problém s prvky solidarity, který má mnoho společného s pojistným charakterem státního penzijního systému. Konečný výběr z předložených variant bude zodpovědností politické reprezentace.

Pokud by mělo jít všechno podle plánu, kdy se mohou studenti „těšit“ na školné a kterých se školné již bude týkat?

Vládní prohlášení hovoří zcela jasně o zavedení školného od školního roku 2013/2014 a o zavedení studentských půjček o rok dříve. Příprava systému UVP však není pouze věcí legislativy, ale i poměrně náročných technických  opatření, které mají vazbu na další agendy (zprovoznění Jednotného inkasního místa, zřízení individuálních účtů 2. penzijního pilíře, nové daňové zákonodárství, atd.), takže dnes nelze vyloučit určitá zpoždění.

Předpokládá se, že školné bude zavedeno pouze pro nově nastupující studenty.

Děkuji za rozhovor,
Lukáš Pololáník, Studentskefinance.cz