České školství vs. OECD: Přístup ke vzdělání a studium v zahraničí

Nejsme na tom špatně, ale máme ještě co dohánět

Přístup ke vzdělání je v České republice dobrý, v oblastech primárního a sekundárního patříme k nadprůměru OECD a u terciárního vzdělávání nejsme příliš hluboko pod průměrem – účastní se jej průměrně 26 % lidí ve věku 20 – 29 let, v Česku je to 22,5 %.

Lepší ukazatel než počet lidí pohybujících se v určitém čase v klasickém terciárním vzdělání je procento lidí v uvedené věkové skupině, kteří do něj (ať už dříve či později) vstoupí. Toto číslo se v zemích OECD pohybuje v průměru kolem 59 % a ČR je v tomto ohledu zcela průměrná – ale do údajů se započítávají i zahraniční studenti. Například v Austrálii je míra vstupu do terciárního vzdělání vysoká, ale po jejich odečtení výrazně klesne.

Dnešní patnáctiletí Češi mohou očekávat, že stráví následujících sedm let v procesu vzdělávání, což je více než průměr OECD a může nám to poskytnout výhody na mezinárodním trhu práce. A trend je rostoucí – stále více lidí chce dosáhnout co nejvyššího vzdělání; na druhou stranu číslo ovlivňují i „věční studenti“.

Česko a studium v zahraničí

Čeští studenti nejsou příliš výjimeční ve výběru zemí ke studiu v zahraničí – celkově nejvíce zahraničních studentů přijíždí do Austrálie, Velké Británie, Rakouska, Švýcarska a na Nový Zéland. Nejvíce studentů naopak vyjíždí z Číny, Indie a Koreje, což můžeme také částečně pozorovat i u nás. V zemích OECD navíc studuje třikrát více studentů ze států mimo ni, než studentů z OECD mimo její sféru. Počet studentů, kteří se rozhodují studovat za hranicemi, stále roste – a nejinak je tomu i v České republice (dnes cca 7,3 % studentů na našich VŠ).

Počet studentů, kteří přicházejí studovat do ČR, se od roku 2000 téměř zdvojnásobil. Mohlo by se to zdát překvapivé z jazykových důvodů, ale mnoho studentů přicházejících do Česka jsou Slováci, pro které je jazyková bariéra téměř nulová.

Právě jazyk je jedním z hlavních kritérií, která ovlivňují výběr země pro zahraniční studium. To vede mnoho států s ne příliš světově rozšířeným úředním jazykem k zavádění nových studijních programů, nejčastěji v angličtině. Dalšími zásadními kritérii výběru jsou kvalita programů, případné školné a výše životních nákladů v zemi pobytu. Například ve Skandinávii se neplatí školné, je možné získat stipendia a existuje tam mnoho programů vyučovaných anglicky a stejně dobře se člověk s angličtinou dorozumí i mimo školu, a tak počet studentů směřujících tam stále narůstá, ale životní náklady jsou v těchto zemích poměrně vysoké, což brání ještě rapidnějšímu růstu.

Vracejí se absolventi z ciziny?

Poměrně velká část studentů volících si vzdělání v zahraničí v zemi studia i zůstane – toto číslo se podle státu pohybuje od 17 % do až 33 % – a v průměru zůstává celá čtvrtina studentů. To může být špatná zpráva pro země původu, kam se perspektivní pracovníci nevrátí. Na druhou stranu, pro zemi studia a samotného absolventa to bývá spíše výhoda – zpravidla lepší platové podmínky (i když mnohdy spojené s vyššími životními náklady) a využití první příležitosti, kterých v době hospodářské krize nemusí být mnoho.

Ukazuje se, že zhoršující se podmínky na trhu práce hodně zasahují právě mladé lidi, a tak se studium i práce v zahraničí rozhodně vyplatí – i kdybyste se brzy chtěli vrátit domů, získáte tak náskok a cenné zkušenosti. Na studentskefinance.cz si můžete také přečíst seriál o studiu v zahraničí.