Osm důvodů, proč nepodpořit školné

Informace o tom, jak by mohlo zavádění školného vypadat, jsou čerpány z materiálu, který dodal v druhé polovině listopadu 2011 ministr Dobeš vládě.

1. Snížení sociální nerovnosti?

Premiér Nečas a další zastánci školného uvádějí jako jeden z hlavních přínosů jeho zavedení snížení sociální nerovnosti. "Tohle je argument, který stojí naprosto na vodě, ačkoliv se pořád opakuje," říká Jiří Zlatuška z Rady vysokých škol. "Pokud dnes vstupují na vysoké školy téměř všichni, kteří udělají maturitu, tak nevidím prostor, ve kterém by se mohla realizovat nějaká sociální selekce přes nerovnosti." Kritici tvrdí, že pravdou bude opak: sociální nerovnost se se stoupajícími náklady na studium naopak zvýší a na vysoké školy se v mnohem větší míře dostanou jen ti, kteří budou mít dostatek finančních prostředků.

2. Špatné načasování

Tam, kde se školné zavádělo, neprobíhala ekonomická krize. Není nejlepší nápad přesouvat v době krize na občany – tedy studenty a jejich rodiče - další náklady. Mnoho studentů má problémy s financováním studia už dnes a zadlužuje se, ať už formou půjček od rodiny, nebo úvěrů.

Vláda prosazující rozpočtovou odpovědnost a život bez dluhů má nyní v plánu studenty zadlužit u bank ještě víc a uvrhnout je tím do ještě větší ekonomické nejistoty a dluhové spirály.

3. Zavedení školného nebude pro stát tak výhodné, jak vláda tvrdí.

"Otázky kolik to bude stát si dnes nikdo moc neklade," říká Zlatuška. Jednak se mluví o vzniku nové instituce (tzv. Centra), která bude na zavádění a provoz školného a vše kolem něj dohlížet, a jednak bude muset stát za studentské půjčky ručit.

V materiálech ministerstva školství se uvádí, že v případě 5 % nesplácených pohledávek za školné by stát z takzvaného "záručního fondu" doplácel bankám 140 milionů korun ročně. Například ve Velké Británíi, která je jedním ze vzorů zavádění školného, je přitom podle Zlatušky v současnosti nevymahatelných 20% půjček na školné. Pokud bychom dopadli stejně, uvádí ministerstvo školství roční výpadek 620 milionů, které by musel stát bankám zaplatit.

4. Úvěry se studentům mohou prodražit

Existuje ovšem ještě jedna cesta, kterou ministerstvo školství pro hrazení nesplacených dluhů nabízí: přesunout zátěž opět na studenty, kteří půjčku na školné řádně splácejí. A to formou takzvaných rizikových přirážek. V případě, že by u nás došlo k nesplácení půjček bankám ve výši 20% , překládá ministerstvo školství návrh zúročit studentům půjčku úrokovou sazbou ve výši 9,20%. To je ovšem v přímém rozporu s tím, co vláda a ministerstvo školství od začátku tvrdí: že půjčky studentům na školné (tedy finanční pomoc) budou bez jakéhokoliv navýšení.

5. Školné by mělo kompenzovat výpadek financování státu

Další z argumentů pro zavádění školného je zvýšení příjmů vysokých škol a platů učitelů. Odpůrci školného ovšem namítají, že k výraznému zvýšení příjmů nedojde – stát totiž s pravděpodobností hraničící s jistotou využije zvýšení přijmů škol ze soukromých zdrojů k omezení státních přídavků. Ve finále tedy dojde jen k přesunu nákladů za státu na konkrétní studenty (což je vlastně jedna z hlavních podstat této reformy), přičemž školy nijak nezbohatnou.

K této otázce stojí za zmínku uvést stanovisko rektora Univerzity Hradec Králové Josefa Hynka, který v našem interview (Josef Hynek: Spoluúčast kryjící část nákladů je zdravým prvkem) uvedl: "Pokud se tak stane, vypadne jeden ze dvou klíčových důvodů pro školné. Velmi dobře chápu, že naše země musí začít šetřit, ale pouhým přesunutím části finanční zátěže spojené s vysokoškolským studiem na studenty se kvalita dlouhodobě podfinancovaných českých vysokých škol zlepšit nemůže."

Se snižováním státních přídavků pak dojde k tlaku vysokých škol na zvyšování školného, aby byl pokrytý výpadek z vysychající státní podpory. Čehož se týká i následující výtka.

6. Nikdo nezaruční, že se školné nebude zvedat

Není jasné o kolik se může školné v budoucích letech navýšit. Ve chvíli, kdy bude školné zavedeno, už nebude problém horní hranice plateb postupně zvedat. Současná vláda se sice může zaklínat například maximální částkou 15 000 korun na školní rok, ale bez nějaké formy zakonzervování této částky nikdo nezaručí, že ho následující vláda například v rámci „zodpovědného boje s krizí“ nezvýší na dvojnásobek. A vláda po ní na trojnásobek.

Trend skokového zvyšování školného je ostatně vidět mimo jiné ve zmiňované Velké Británii, kde kvůli němu dochází k velkým pouličním studentským nepokojům a stávkám.

7. Kdo na tom vlastně vydělá?

Kritici namítají, že na reformě nevydělají ani veřejné vysoké školy, ani studenti.

První vítězem reformy budou soukromé vysoké školy, kterým se co do nákladů na studium dostane s veřejnými zrovnoprávnění. Druhým vítězem pak budou banky, ke kterým stát a studenti přesunou další kapitál.

Na začátku se sice mluvilo o tom, že by finanční pomoc poskytoval studentům pouze státní fond, nyní se už v návrhu ministerstva školství otevřeně hovoří jako o druhé variantě o zapojení soukromých bank. Této možnosti je zde ostatně také věnován největší prostor.

8. Ministerstvo školství nespolupracuje s odborníky

Vysoké školy si stěžují na to, že ministerstvo školství nedodržuje zaběhnuté procedury a reformy s nimi nekonzultuje. Po celou dobu projednávání zákonu o školném i finanční pomoci studentům je prý velmi obtížné dostávat se k materiálům, které se ve vládních pracovních komisích probírají. Pokud je školy konečně získají, dostanou na podání připomínek nereálné termíny.

"Když byl předložen první a jediný komplexní materiál, který se tohoto tématu týká, tak jsme na jeho připomínkování měli sedm dní včetně víkendu," říká Miroslav Jašurek ze Studentské komory Rady vysokých škol.

Dodává, že se jednalo se o materiál o padesáti stranách s několika stovkami příloh.

Ze zahraničních zkušeností se školným existuje mnoho argumentů proč školné nezavádět, či na co si při jeho zavádění dávat pozor, aby se dalo vyvarovat mnohokrát opakovaných chyb. Konstruktéři školného ale podle kritiků na tyto připomínky zpravidla vůbec nereagují. V akademických kruzích tedy začíná převládat pocit, že se vláda snaží protlačit školné co nejdřív a za každou cenu, jen aby stihla naplnit programové prohlášení. A to bez ohledu na škody, které může jeho urychleným a nedostatečně promyšleným zaváděním způsobit.