Maturitní ročník: jak přežít poslední měsíce

Jak již bylo řečeno, starosti spojené s organizací plesu už jsou ty tam a výmluvy, proč se ještě neučit, už tedy také ubývají. Zbývá snad už jen tvorba tabla.

Momentálně je za námi první pololetí a toho, že se něco děje, si už musel všimnout i ten nejzarytější školní ignorant. Proběhlo podání přihlášek k maturitě (kolik asi existuje těch, kteří poctivě několik let studovali na střední škole, ale o maturitu vůbec nestojí?:) ) a přihlášky na vysoké školy už jsou pravděpodobně také v těch správných rukou na příslušných fakultách. Kantoři jako by se zbláznili. Svými úkoly, pravidelnými testy a zákeřným každodenním zkoušením chtějí donutit k nějaké aktivitě i ty, kteří předchozí roky v lavici prospali.

Prospěch z nematuritních předmětů

Nyní už asi nikdo nepotřebuje pracovat na tom, aby na vysvědčení byly samé jedničky, s výbornými známkami nepočítá snad žádný z rodičů. Poslední vysvědčení se už prostě „nepočítá“ a snadno ho přebijí výsledky maturity. I z praktického hlediska je nyní lepší zaměřit se na maturitní předměty a nelámat si hlavu s učiteli, kteří si myslí, že právě jejich hodiny jsou ty nejdůležitější. Ale pozor! Někteří kantoři nejsou s to se smířit s tím, že jejich předmět je v druhém pololetí odsunut na druhou kolej a studentům dokáží zavařit. Je tudíž nutné hlídat si prospěch ze všech předmětů, aby se nedostavilo nemilé překvapení v podobě nepřipuštění k maturitě.

Dostatek času pustit se do učení

Pokud se člověk začně připravovat teď, s maturitou by neměl mít žádný velký problém. Leckteré zkouškové okruhy se probírají přímo v hodinách a často se z nich také zkouší – to je mnohdy jediný způsob jak studenty donutit začít něco dělat. Rozhodně ještě není nutné soukat si do hlavy vše, už teď je ale moudré alespoň všechna maturitní témata přečíst a udělat si představu, co budou zkoušející vyžadovat a jak bude náročné se je dobře naučit.

Pozor na šprty

Tak velkou a důležitou zkoušku, jakou maturita beze sporu je, není jistě radno podcenit. Příliš stresu ale může vašim výsledků spíše uškodit. Každý by se měl sám seznámit s tím, co ho při maturitě čeká, co mu bude dělat problém, a kolik by měl přípravě na ni věnovat. Samozřejmě vyžaduje více učení, než jen běžné zkoušení, nemá ale smysl nechat se vystrašit ani učiteli, kteří mají v motivaci k učení pomocí výhružek v popisu práce, ani příliš horlivými spolužáky, kteří si už od září poctivě opakují všechna témata a každý týden dobrovolně napíší cvičný sloh. Takoví lidé svou nejistotou a přehným snažením snadno vyvolají strach i v ostatních, což sice může do jistě míry pomoci k větší zodpovědnosti třídy, zároveň však může přidělat starosti těm, kteří jsou v přístupu k učení „normální“. Ani učitelé takové studenty většinou neupřednostňují. Nemá cenu kvůli blížící se zkoušce přestat společensky žít a zavřít se doma s učebnicemi, odreagování je při učení žádoucí.

Každému, kdo má maturitu úspěšně za sebou se zdá, že vlastně o nic nešlo, jako kdyby zapoměl na měsíce dřiny, které jí předcházely. Tito lidé mají však pravdu, že maturita rozhodně není ničím, čeho by se měl člověk přehnaně bát a je jisté, že cílem zkoušejících rozhodně není žáky potopit.