Doba přijímacích zkoušek se pomalu, ale jistě blíží; zanedlouho nadejde čas maturit a zkoušky po něm obvykle následují, i když někdy probíhají v podobné době či dokonce dříve. Je tedy dobré včas zjistit, jak zkouška vypadá – už proto, abyste pak mohli být zcela klidní a nesháněli informace na poslední chvíli.
Zjistěte si, jak přesně pohovor probíhá
Zásadní je nejprve vědět, co čeho jdete. Pohovor může být jen „pro formu“ a stát se pouze krátkým rozhovorem o tom, proč se na danou školu hlásíte a co vás zajímá. Jinde může jít o regulérní zkoušku nahrazující nebo doplňující psaný test. Můžete se setkat s pohovorem s jedním člověkem, ale i několikačlennou komisí.
Když tušíte, co vás čeká, budete před pohovorem mnohem klidnější a uvolněnější a nestane se vám, že budete připraveni na těžké zkoušení a vyučující vám místo toho položí jedinou otázku (třeba na důvod, který vás na školu přivedl), nebo že se naopak ocitnete zaskočeni u vědomostního pohovoru.
Mám přijít v obleku či kostýmku, nebo neformálně?
Volba správného oblečení na pohovor nejvíc závisí na konkrétní škole – na mnohých uměleckých školách budou tolerovat téměř jakýkoli styl a naopak mohou ocenit kreativitu, na většině oborů je ale vhodné zvolit formální oděv podobný jako u maturity. U mužů tedy oblek a kravatu, při volnější atmosféře pohovorů klidně jen košili a kalhoty hodící se do společnosti, u žen kostýmek s kalhotami či sukní, decentní sukni a blůzu, společenské kalhoty s košilí či elegantním svetrem nebo šaty; pozor ale na odhalená ramena a krátké sukně, těm je dobré se vyhnout.
Pokud si nejste jisti, jak byste k pohovoru měli přijít oblečeni, zvolte kombinaci, která je sice spíše formálního charakteru, ale nikoho neudiví její běžné nošení. U mužů třeba vestu či svetr ke košili místo saka, u žen víceméně cokoli z výše uvedeného s výjimkou kostýmků, ty už budí dojem velmi formálního oděvu. Svetřík a šedé či černé kalhoty určitě nic nepokazí, ať už bude atmosféra u přijímacích pohovorů vypadat jakkoli.
Tréma je dobrý sluha, ale špatný pán
Mnoho lidí zažívá trému, když má mluvit k publiku nebo s cizími lidmi, tím spíše, když má být tématem rozhovoru něco, co je zajímá a o čem už něco vědí, ale o čem jejich posluchač ví mnohem více. Není však třeba se ničeho obávat! Už z principu je jasné, že vyučující z fakulty znají svůj obor do větší hloubky, ale žádné detaily po vás chtít nebudou – jen to, co byste měli znát z gymnázia a přípravy na zkoušku.
Pokud je pohovor doplněním testu, mnohem častěji se vás spíše zeptají, co z oboru vám připadá zajímavé, nebo vás požádají o vlastní názor na nějakou problematiku. Nebojte se ani říct, že nevíte nebo si nejste jisti – je to lepší než tápat a ztrácet se v tématu. Zároveň ale nemějte strach ani trochu spekulovat – jen uveďte, že jde o vaši spekulaci a ne obecný závěr. Pokud máte tuto možnost, dejte najevo, že o věcech přemýšlíte a máte základní přehled.
Vedoucí pohovorů samozřejmě ví, že budete trochu nervózní, a ve většině případů se vám to bude snažit ulehčit a nebude na vás nijak tlačit nebo budit dojem zkoušení. Malá tréma vám pomůže se soustředit, ale velká může působit zcela opačně – a navíc pro ni není důvod. Může se totiž docela dobře stát, že se zaberete do příjemného podnětného rozhovoru – a najednou budete muset končit a vy si vzpomenete, že vlastně šlo o přijímací pohovor. Takže žádný strach!