Vladimíra Dvořáková: Korupční systém nemá jednu hlavu

Moderní klientelismus podle ní funguje jako neformální síť, ve které se vyměňují služby a protislužby. Do určité míry se jedná o přirozené lidské chování. Ve chvíli, kdy začne nahrazovat právní stát a začne se stávat normou, nicméně nastává problém. Fungování státu se totiž pak může podřídit právě vazbám klientelistických sítí. K čemuž dochází zřejmě právě u nás.

Dvořáková vysvětluje, že český klientelistický systém není klasickou mafiánskou strukturou, kterou by řídil jeden člověk na vrcholku pyramidy. "Tady nejde o to, že by to někdo přímo vytvářel, tahal za ty nitky, a všichni by jednali jak chce. Klientelistické sítě vytvářejí prostor, kterým když kamkoliv jdete, všude narazíte na někoho, kdo patří k nám."

Jedná se o propletený systém známostí, který čeká na svoje příležitosti. Jako aktuální příklad takové příležitosti uvádí subdodávky při plánované dostavbě Temelína, které se v rámci těchto síti podle ní už dnes začaly plánovat a organizovat. Nebo takzvanou ekologickou superzakázku. Ještě před jejím vypsáním vzniklo neuvěřitelné množství firem na likvidaci odpadu, v jejichž čelech často seděly vlivné osobnosti, které byly dopředu informované a čekaly na dobu, kdy se zakázka vypíše.

O demokratickém státu pak Dvořáková mluví jako o státu, ve kterém platí jasná pravidla. Ve státu postiženém klientelismem na nejvyšší úrovni pravidla ovšem buď neplatí, nebo jsou alespoň značně ohýbána. Je tedy podle ní na místě uvažovat o tom, zda se takový stát dá nadále označovat za demokratický.

Dvořáková se domnívá, že prostředí, ze kterých současné české klientelistické sítě vzešly, začaly zvykově vznikat ještě dávno před rokem 1989. "Období normalizace vytvořilo velmi výrazný systém, kdy každý člověk do určité míry spoléhal na vlastní klientelistickou síť. Učitelky, když jim přišly děti do třídy, tak se okamžitě podívaly, kdo jsou rodiče. To nebylo z ideologického důvodu, jestli byli třídní nepřátelé nebo ne. Ale tady byl tatínek lékař z určitého oboru, támhle je maminka na bytovém úřadu, támhle je tatínek, který je instalatér," vysvětluje Dvořáková. Sítě známých pak umožňovaly žít jednodušší a pohodlnější život.

Současný stav pak označuje za reprodukci kulturního chování, které zde normalizace zavedla - určitým skupinám bylo jasné, že vytvořením sítě známých se dostanou k výhodám, ke kterým se jiní nedostanou. Plzeňskou právnickou fakultu pak uvádí jako příklad budování takového systému ve velkém.

"Praxe byla taková, že někdo tam dá doktorát, podívá se na to vedení fakulty, a řekne: To je zajímavý soudce ze severu, ten by se nám mohl hodit." Následně pak došlo ze strany vedení fakulty ke "vstřícnému gestu", například k přesunu termínu obhajoby o půl roku dříve. Student získal výhodu, aniž by musel kohokoliv uplácet, nicméně zůstal vedení školy zavázaný. To se týkalo nejprve jen právníků, ale posléze došlo například i k zapojování policistů, kteří se přes takzvaný program celoživotního vzdělávání mohli dostat k titulu za několik týdnů. Tím došlo k posílení a imunizaci celého systému.

Vladimíra Dvořáková rovněž popisuje, jak se přišlo na problémy s rychlostudenty: na počátku byla určitá podezření, na základě kterých se akreditační komise rozhodla, že se pokusí zjistit, kolik studentů na plzeňských právech studovalo kratší dobu, než kolik pro magisterské studium ukládá zákon. Akreditační komise tedy požádala tehdejší vedení fakulty, aby jí řeklo, kolik studentů ukončí studium za dobu kratší než pět let.
"Na to nám vedení odpovědělo, že 95 procent studentů ukončuje za dobu kratší nežli je pět let, protože nastupují v říjnu a končí v červnu," usmívá se Dvořáková. Odpověď školy nicméně celou věc jen akcelerovala.
"My jsme se samozřejmě naštvali a požádali jsme ministerstvo, ať nám vyjedou ty studenty z matriky. Najednou jsme tam měli studenty, kteří skončili studium za tři čtyři měsíce, o prázdninách, a najednou se zjistilo, že ten průšvih je mnohem větší, než jsme si mysleli."

Nastavení na plzeňských právech bylo podle ní systémově upraveno tak, aby si vedení fakulty mohlo vybírat, koho si do školy vezme. Kritérium přitom podle statistických výsledků nespočívalo v tom, jak který student udělal přijímací zkoušku. "Jedna z věcí třeba byla, že tam 30 až 60 procent lidí bylo přijímáno na odvolání. Ale ty přijímačky byly nastavené tak, že je v podstatě nikdo udělat nemohl. Byli jedinci, někteří vrcholní politici, kteří je udělali na 95 procent. Od 50ti do 90ti procent to neměl téměř nikdo, a pak to všichni měli pod těch padesát."

Podle Dvořákové bychom se klientelisticky zaměřeného státního systému měli bát minimálně z jednoho prostého důvodu. V České republice se hodně strašilo a stále straší takzvanou řeckou cestou. Právě politický klientelismus je ale jednou z věcí, která Řecko k bankrotu přivedla.