Nevyhovující bakalářské práce: Co všechno projde sítem?

Hlavními problémy bývají plagiátorství, nedostatečný rozsah, jazyková úroveň a nízký počet zdrojů nebo využití zdrojů nevhodných pro závěrečnou práci (např. popularizační literatury namísto odborných článků ve chvíli, kdy jsou potřebné).

Politici a jejich nevyhovující práce

Nedávné aféry kolem závěrečných univerzitních prací několika brněnských politiků poukázaly právě na některé z popsaných nešvarů. Například diplomová práce Jany Bohuňovské, náměstkyně brněnského primátora, obsahuje pouhých deset zdrojů. Přesné rozmezí počtu referencí, které by práce měla obsahovat, sice stanoveno není, ale běžných je několik desítek citací. Obvykle také platí, že čím méně zdrojů je, tím by měly být kvalitnější a rozmanitější.

Další problém uvedené diplomové práce je ten, že více než třicet z celkových sedmdesáti stran textu bylo opsáno, namísto aby šlo o řádně vyznačené a rozhodně stručnější citace. V takovémto rozsahu už nelze přepsané pasáže považovat za nic jiného než plagiátorství, a tak by měly být posuzovány, ať už šlo o úmysl či nikoli. Každý student je povinen si zjistit, jak se závěrečná práce píše, co je v ní dovoleno a co již nikoliv.

Široce diskutovaná byla i bakalářská práce primátora Onderky, který pro ni použil též deset zdrojů – některé z nich jsou ovšem nedohledatelné, popsané jako „internetové zdroje bez udání autora“, což je minimálně na většině VŠ nepřípustná reference. Každý citovaný zdroj by měl být dohledatelný a ověřitelný.

Bakalářské práce Romana Onderky (Vysoká škola Karla Engliše) i Jany Bohuňovské (Rašínova vysoká škola v Brně) se nedávno dostaly na veřejnost online, a tak je možné si je prohlédnout a posoudit jednotlivé nedostatky: http://www.scribd.com/TheOpponent

Co všechno může projít?

Oproti některým jiným pracím by však tyto mohly být považovány za vyhovující. Například na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity se v šokujícím množství vyskytují práce, které zcela zjevně nesplňují podmínky, a přesto byly obhájeny.

Můžeme se podívat na příklady takovýchto bakalářských i diplomových prací. Bakalářská práce nejmenované absolventky na téma „Indie“ má pouhých čtrnáct stran textu, obsahuje jen čtyři zdroje (aniž by kdekoli v textu bylo vyznačeno, jaké informace z nich byly čerpány), jedná se o jednolitý text nerozčleněný do sekcí a slohová úroveň zcela jistě neodpovídá vysokoškolským standardům. Autorka v práci popisuje svou cestu za svatbou do Indie. Tento zážitek ji inspiroval k namalování obrazů, které byly součástí bakalářské práce.

Kvalita obrazů mohla bezpochyby být neoddiskutovatelná, nicméně alespoň trochu srovnatelné úrovně by měl dosahovat i text. Následující úryvek pochází z práce (celá je k dispozici v informačním systému Masarykovy univerzity): „V zapadlé uličce se smažila volská oka. Chvílemi začínáte mít pocit, že jim lezete do kuchyně, všechno totiž dělají na ulici. Vaří, umývají nádobí... Najednou se vedle nás vyloupl malinký chrámek, kde se modlil chlápek a pobíhaly dvě děti. O kus dál šil pán deku, ostatní nám nadšeně ukazovali umělou vlnu i 100% bavlnu, pokřikovali. Zahnuli jsme do zeleninové uličky, vlevo krámky a pulty se zeleninou, vpravo prodavači na zemi. Úplně jsme se tam ztratili a nakonec jsme vyšli na druhé straně. Všude byla spousta lidí, mnohem milejší mi jsou rýžové pole.“

V podobném duchu se nese většina textu. Oponent práci udělil dvacet sedm bodů z možných třiceti, přičemž maximální počet bodů udělil například za práci s literaturou (kvalitu a kvantitu), respektování stanoveného rozsahu či náročnost tématu. To se zdá s obsahem práce poněkud v kontrastu. Ačkoli výtvarná stránka mohla být dovedena k dokonalosti, přiložený text spíše než bakalářskou práci připomíná vyprávění na blogu.

V něčem podobný problém má i diplomová práce nejmenované absolventky s názvem „Ptáci“. Rozsah i zdroje jsou sice adekvátní, ovšem po stylistické, gramatické a místy i obsahové úrovni text zdaleka nepůsobí jako diplomová práce. Autorka v ní představuje několik nepochybně zajímavých a podnětných projektů pro děti ze ZŠ, ale je škoda, že za těmito dobrými nápady nenásleduje i bezchybné provedení práce. Budoucí učitelé by zajisté mohli vědět, že před a za znakem – se píšou mezery, nebo že za vedlejší větou vloženou se píše čárka.

Následující úryvek vystihuje obsahovou úroveň začátku práce, která se naštěstí zvedne poté, co autorka přejde ke konkrétnějším aspektům tématu: „Máme je rádi !? Lidé s ptáky odpradávna žijí ve vztahu lovec-kořist. Když člověk ochutnal jejich, z pohledu dnešních odborníků na zdravou výživu dietní a zdravé, maso i vejce a naučil se je ve své kuchyni využívat, byl to jistě ten hlavní důvod k tomu, aby si ptáky domestikoval a využil je pro svou potřebu bezezbytku, maso, vejce i peří.“

I tato práce byla úspěšně obhájena, od oponenta získala dvacet čtyři bodů; vzhledem k projektům pro děti a nepochybnému nadšení autorky pro jejich výuku je to ale snad pochopitelné. Učitelů s podobným entuziasmem by zřejmě mělo být více. Ale kéž by bylo více i takových, kteří by napsali bakalářskou a diplomovou práci na úrovni běžné jinde.

Nekvalitní závěrečné práce nejsou jen ojedinělým problémem na několika katedrách; někde se ovšem vyskytují daleko častěji než jinde. Přísnost při jejich posuzování se mezi univerzitami, jejich fakultami a katedrami diametrálně liší. Samozřejmě nelze zavést jednotný systém, neboť každý obor má už z principu jiné požadavky, ale alespoň dodržení rozsahu a adekvátní slohová i pravopisná úroveň by měly být požadovány všude.