Může mít vysoký pracovní výkon i nevýhody?

Do jaké míry je moudré „multitaskovat“?

Někteří z nás už multitasking, dělání více věcí zároveň, důvěrně znají. Zatímco sedíme na přednášce a zapisujeme si výklad, vykonáváme práci, uspořádáváme si kalendář a úkoly; zatímco večeříme, učíme se na zkoušku nebo čteme článek do zdrojů své bakalářky; zatímco cvičíme, posloucháme audioknihu; při venčení psa se snažíme naučit nová slovíčka v cizím jazyce…

Můžeme tím dosáhnout neuvěřitelného výkonu, stihnout tolik věcí, na kolik bychom bez multitaskingu museli vynaložit několikanásobné množství času. Ale má multitasking jen výhody? Jay Fields se zamýšlel především nad jeho možnými nevýhodami; ty si můžeme představit a pak s ním polemizovat a sami usoudit, zda měl pravdu, nebo ne.

Je produktivita to hlavní, čeho chceme dosáhnout?

Úspěchu se dá dosáhnout mnoha cestami a mimořádná produktivita je jen jedna z nich. Někteří z nejúspěšnějších lidí ve svém oboru však učinili jen několik výjimečných objevů či vytvořili několik významných děl za život. Jedná se především o vědce a umělce; na jednoho vědce, který svou jedinou prací v životě změní budoucnost celého odvětví, však připadá nesčetně těch, kteří svou každodenní tvrdou prací a produkcí většího množství článků posouvající hranice oboru o nepatrné krůčky. Stejně tak na umělce, který se proslaví jediným životním dílem, připadají tisíce takových, kteří nikdy nebudou tak slavní, ale mají své publikum a dovedou se uživit.

Nejen ve vědě a umění jsou ovšem potřeba inovátorské nápady a kreativita. I manažer úspěšné firmy udělá dobře, když nebude spoléhat jen na rutinní postupy a bude se snažit vymyslet nová řešení, která chod společnosti usnadní, místo aby vnitřní byrokracie stále narůstala. Ať už studujete jaký obor, s rozumnou dávkou kreativity pravděpodobně nepořídíte špatně, naopak; i během studia se vám inovátorský přístup může hodit – novým, netradičním pojetím seminární práce nebo přístupem k řešení zadaného problému můžete zaujmout vyučující a otevřít si další dveře do navazujícího studia a budoucí kariéry.

Ideální by tedy bylo vysoký výkon a fantazii propojit. Ale jde to vůbec? Vylučují se kreativita a produktivita? Dle názoru Jaye Fieldse, přispěvatele LifeHackeru, do značné míry ano. Dle svých vlastních zkušeností, když se naplno ponořil do multitaskingu, udělal sice ohromné množství věcí, ale neměl čas na vlastní myšlenky a nové nápady. Proto se v určité chvíli rozhodl udělat za vysokým výkonem tečku a častěji nedělat nic – kromě přemýšlení.

Existuje jasná hranice, nebo kontinuum?

Nemyslím si, že by bylo potřeba tak radikální řešení, jaké ve svém případě uplatnil Fields. Jednak je každý člověk pro multitasking jinak přizpůsobený – obecně se říká, že lepší předpoklady pro něj mají ženy, ale každý jedinec se od průměru samozřejmě může velmi lišit – a jednak hodně závisí na míře multitaskingu. Pokud se do něj někdo ponořil natolik, že si nikdy nenajde chvilku čistě na odpočinek, může snadno zamířit na cestu vedoucí k vyhoření nebo zhroucení. Nicméně pokud jen máte pocit, že byste potřebovali více chvil na přemýšlení, zkuste jednoduše odebrat něco málo ze svého naplněného programu – nemusíte hned škrtat polovinu činností.

Někteří lidé navíc pociťují největší příval vlastních nápadů, když neustále něco dělají a jsou obklopeni gejzírem podnětů; chvíle nicnedělání pro ně nejsou cestou k větší kreativitě, ale nutným zlem. Nejjednodušší rada tedy bude znít, že každý by nejprve měl zjistit své vlastní optimum a přizpůsobit se mu; nevolit pro začátek žádné radikální postupy, ale pomalu zjišťovat, jaká míra multitaskingu a psychického i fyzického odpočinku vám vyhovuje nejvíce, kdy nejčastěji dostáváte zajímavé nápady a kolik nových podnětů potřebujete. Mutitasking není sám o sobě špatný; dá se jen špatně využívat, stejně jako jiné způsoby organizace času a úkolů.