Jaká je budoucnost vzdělávání?

Budeme vůbec chodit na přednášky?

V uplynulých letech velmi diskutovanou možností je výuka zcela převedená do virtuálního prostředí. Metoda vyučování pomocí lekcí přes Skype nebo předem nahraná videa se osvědčila u online kurzů a často i v rámci běžné výuky pomáhá dlouhodobě nemocným žákům a studentům. Textové studijní materiály jsou dostupné nejčastěji ve formátu PDF a je už na studentech, zda si je vytisknou, nebo k jejich prohlížení použijí počítač, tablet či čtečku. Právě čtečky elektronických knih a tablety velmi usnadňují online výuku; jsou snadno přenosné a velmi pohodlně se s nimi pracuje, studenti se tak mohou látce bez problémů věnovat třeba i cestou v tramvaji, ne jen doma u počítače. Domácí úkoly lze posílat e-mailem; zdálo by se tedy, že docházení do školy bude v blízkých letech už jen vzácná formalita.

Nicméně online vyučování má i nevýhody, z nichž nejmarkantnější je paradoxně interaktivita; navzdory využití videí, skupinového chatu a speciálních aplikací je stále většinou nejjednodušší se přihlásit a položit otázku nebo zahájit diskusi osobně. To se ovšem může velmi rychle změnit s tím, jak si lidé na nové formy přednášení budou postupně zvykat. Osobní přítomnost na přednášce také většině lidí pomáhá lépe udržet pozornost. Na mnoha českých univerzitách je již běžnou praxí nahrávání lekcí na diktafon a zveřejňování nahrávek spolu s prezentacemi z výuky na internetu, nicméně jejich poslech doma bývá někdy spojen s nedostatekem soustředění; člověka může rozptylovat přístup na internet, možnost jít ven, kniha na stole, jídlo v lednici – cokoli, co ho přiměje nahrávku zastavit a jít na chvíli dělat něco jiného. Otázka pozornosti v současnosti představuje zřejmě největší zádrhel v oblasti virtuální výuky.

Skutečně interaktivní učebnice

Mezinárodní projekt Inquire se stále více přibližuje cíli vytvoření interaktivní učebnice, která kromě klasických funkcí umožňuje studentům položit dotaz – a software učebnice jim na něj už odpoví poté, co jej přeformuluje do správné podoby. Zatím je vyvíjena pro obor biologie, ale brzy by měly přibýt i další.

Je jen otázkou času, kdy se podobné „inteligentní učebnice“ objeví i u nás. Nabízí se ovšem otázka, zda jsou vhodné ve všech oblastech výuky. Objevují se občas i kritiky, že učení příliš zjednodušují – student nepotřebuje položit úplně správnou otázku, nemusí hledat odpovědi v tématech a tím se naučit strukturu probírané látky. Na druhou stranu, možná se student díky podobné učebnici může naopak postupně naučit pokládat lepší otázky a více o látce přemýšlet, hledat souvislosti; na to, jaký vliv bude mít tato metoda na studenty v praxi, si budeme muset počkat ještě několik málo let.

Budou se studenti povinně učit informatiku?

Ve stále větším množství oborů se počítačové modelování a analýza stávají jejich nedílnou součástí, a to nejen v případě přírodních věd, ale i humanitních odvětví – rozpoznávání jazyka a písma (i dnes již nepoužívaných), zjišťování dopadu změn sociálních faktorů i modelování ekonomických změn vyžadují skvělou znalost informatiky.

Samozřejmě je optimální delegovat psaní potřebných programů a tvorbu co nejpřesnějších modelů na odborníky, ale pak může snadno docházet k oboustrannému neporozumění; mohou být požadovány nesplnitelné cíle, programátor chybně porozumí zadání, nebo naopak zadávající nechápe princip aplikace, a tak pořádně neví, jak s ní správně pracovat, nebo jak ji upravit pro trochu jiné potřeby. Proto by měli v ideálním případě existovat lidé alespoň trochu znalí obou oborů – a trend výuky informatiky už na mnoha školách nastupuje. Humanitním oborům se dosud spíše vyhýbal, ovšem i tam si pomalu, ale jistě hledá své místo, zatím zejména v ekonomii. Možná se tak dočkáme doby, kdy budou povinnou součástí většiny studijních programů základy informatiky a bude možné pokračovat přímo v této specializaci uvnitř vlastního oboru.