Devalvace univerzitního vzdělání aneb diplom už není, co býval

Za starých časů

Určitě si vzpomenete (minimálně z beletrie) na skoro uctívané „pány inženýry“ a „pány doktory“ patřící ve společnosti mezi honoraci – o to, zda uživí rodinu, se většinou obávat nemuseli. Mimo jiné to bylo dáno značnou exkluzivitou (a také nákladností) vysokoškolského vzdělání – oněch studovaných odborníků bylo podstatně méně než nyní. Něco z výlučného postavení vzdělaných lidí se uchovalo až do nedávné minulosti (pomineme-li přitroublé brojení bolševiků proti tzv. intelektuálům – ale to už je jiný příběh).

Už je to jinak

Faktem je, že v posledních desetiletích se možnost studia na vysoké škole otevírá mnohem většímu množství mladých lidí než kdy v minulosti. Veřejné univerzity v Česku jsou zatím na rozdíl od Spojených států a mnoha členských států Evropské unie stále bezplatné (jakkoli intenzivně se debatuje o zavedení školného) a rozhodně si nemůžeme stěžovat na nízký počet institucí nabízejících terciální vzdělávání – vlastně bychom si mohli stýskat, že rostou jak houby po dešti, s nemalým podílem prašivek.

Studium na vysoké škole je lákavé – málokomu, kdo ve škole vyloženě netrpěl, se v 18 letech chce zapomenout na studentský život a začít si vydělávat na plný úvazek. Vysoká škola také funguje jako jakési mezistádium ve vývoji osobnosti – mnoho lidí se přihlásí na obor, který se jim zdá nejméně protivný, a během prvních několika let se rozhoduje, co chce vlastně se životem dělat (studenty na zkoušku oplývají především humanitní obory).

Diplom má dnes kdekdo. Zdravotní sestry – chtějí-li dosáhnout na lepší pozici s lepším platovým ohodnocením – si musejí zpětně dodělávat alespoň bakalářský titul. Na délku praxe a odborné zkušenosti nehledě. Magisterský titul se vyjímá na stole leckterého bankovního úředníka, aniž by mu ovšem cokoli praktického přinesl.

Hodnota akademického titulu se potom vyprazdňuje – neodráží tolik získané vědomosti a zkušenosti s předmětem studia, ale stává se mnohdy (jako ve výše uvedených příkladech) pouhou byrokratickou formalitou – kolonkou, kterou musíte proškrtnout, abyste se posunuli dál nebo výš. Máme tituly před a za jménem, protože to vypadá pěkně a žádá se to, jejich podstata a hodnoty, které by měly představovat, se ale vytrácejí.

Těžko se potom divit nárůstu chytráků, kteří zvětřili „díru na trhu“ spočívající v tom, že příliš mnoho lidí chce svůj vysokoškolský diplom (ať už je k tomu vede cokoliv), ale nemůže nebo nehodlá jeho získání věnovat patřičné úsilí.

Diplom za hotové

Korupčních afér odhalujících neexistující podklady pro diplomy našich politiků tiskem proběhlo nemálo, nejvýrazněji hladinu veřejného mínění způsobila ta z plzeňských práv. Kolik politiků a úředníků na vysokých místech se ještě stále chlubí diplomem, který si nezasloužili, toť otázka.

Zdaleka nejde jenom o politiky. V současnosti existuje až děsivě široká síť služeb nabízejících zpracování seminárních i diplomových prací včetně dizertací. Jediné, co k tomu potřebujete, je dostatek peněz a chytrosti, aby vám to prošlo.

Práce těchto agentur se zdá být z nějakého nepochopitelného důvodu legální. Studenti, kteří jejich služeb využijí a dopustí se podvodu (nikoli náhodou patří k povinným úvodním stránkám diplomky čestné prohlášení), se ovšem v případě odhalení vystavují riziku skandálu.

Představa, že si koupíte titul, aniž byste měli potřebné vědomosti, je dosti krátkozraká a může fungovat jedině ve schizofrenní situaci, kdy mezi diplom na jedné straně a kompetence na straně druhé nelze položit rovnítko.

O tom, co k současné situaci vedlo, a o tom, jak byznys vstupuje do univerzitního vzdělání nejen prostřednictvím podvodu, se dočtete v následujícím článku Kterak se odráží byznys na kvalitě vysokých škol.