Školné na vysokých školách - co nám přinese?

Společnost se dostává do názorového souboje osob sociálně a kapitalisticky smýšlejících, odpůrců a podpůrců návrhu. Pokud bychom se měli na problém podívat s nadhledem a nezaujatě, měli bychom porozumět oběma hlavním zúčastněným stranám.

Zadlužit se tak mladý státu či bance?

Odpůrci návrhu zavedení školného na vysokých školách argumentují například tím, že dosud si mohli vybírat z nabídky škol soukromých, kde je placení povinnost a veřejných, kde se obecně preferuje mimo jiné inteligence či znalosti před bohatstvím, což byla výhoda v podobě možnosti výběru veřejné nebo soukromé školy a která nemanipulovala společnost do škatulky „zaplať a studuj“. Předešlí studenti řádného studia na vysokých školách neměli povinnost platit žádné školné a v tom vidí odpůrci momentální nespravedlnost. Vybíráním školného by zákonitě narostly další byrokratické formality v podobě žádostí o prominutí školného z určitých důvodů, apod. Výdaje na studium by se citelně navýšily i přesto, že by byla zavedena možnost odložených splátek.

Školné by také mohlo zvýhodňovat movitější studenty a občany a mohlo by odrazovat sociálně slabší v jejich rozhodnutí o nastoupení na studia, mohlo by znevýhodňovat psychicky labilnější, ale na druhou stranu vysoce inteligentní jedince, kteří neměli v životě takové štěstí jako jejich spolužáci či přátelé a například podpora blízkého okolí byla nižší. Tím by se společnost mohla připravit o kvalitní vědce, lékaře, výzkumníky a další. A trochu konkrétněji, další nevýhoda by se mohla odrazit v nejednotné a nestejné výši poplatků, a to v tom ohledu, že by potenciální studující mohl vybírat školu na základě výše školného či svých momentálních finančních možností, pokud by nebyl přinucen přemýšlet řádně do budoucna. Také návrh na splácení půjčky bance není příliš výhodný a rozumný a to z mnoha důvodů, přestože by byl konkrétní bankovní institucí zvýhodněn.

Žádné lenošení na přednáškách!

Příznivci návrhu vidí studium jako investici, sledují celou situaci převážně hospodářského hlediska a pozitiva vidí například ve zlepšení ekonomického stavu státních (veřejných) škol, které často nachází ve špatné finanční situaci. Přispělo by tak například na zpřístupnění nyní nedostupných služeb nebo na pomůcky ke studiím, které vyžadují vyšší náklady na pořízení nebo provoz.

Jako další pozitivum uvádí zlepšení kvality služeb na školách a jejich záměr směřuje k vyrovnání se západním zemím. Konkrétnější klady návrhu zní – odložené splátky při dosažení průměrného platu a při nemožnosti dosáhnout této hranice splatí půjčku stát. Studující by měli nárok na několik druhů stipendií, jako tomu bylo dodnes, ale s určitými úpravami souvisejícími s návrhem školného. Výše školného by se také mohla lišit dle oboru. Jestliže by student studoval například pedagogickou fakultu či medicínu, zaplatil by nižší školné než studující informačních technologií. Platící studenti by se teoreticky mohli stavět zodpovědněji k vlastním financím a mohlo by se zamezit tzv. „věčným studentům“ v lajdačení.

Nyní o starost víc, zato následná vidina lepší budoucnosti vysokých škol...

České vysoké školství zcela nepochybně potřebuje reformu, nicméně zavedení školného problém nevyřeší a naopak může v nejbližší době spíš přidělat starostí a to všem, koho se bude týkat, od navrhovatelů po cílovou skupinu. Ideální řešení by se projevilo ve formě kompromisu a hlubšího prozkoumání dopadů na blízkou i vzdálenou budoucnost. To znamená zatížit co nejméně studenty, kteří budou mezi prvními platícími a zároveň efektivně zvyšovat kvalitu, kterou by si měli v budoucnu zaplatit. Jestliže má takový zákon opravdu vstoupit v platnost, je třeba mimo jiné zintenzivnit průzkumy potřeb, sociálních poměrů a možností vysokoškoláků a na tomto základě upravovat konkrétní části návrhu.