Deset problémů státních maturit I.

1. Finanční a byrokratické zatížení škol

„Jestliže po technické stránce vše proběhlo na školách relativně bez problémů, pak to bylo jen díky vyššímu pracovnímu nasazení všech zaměstnanců a na úkor jiné práce,“ píše na stránkách www.maturantiproti.cz učitelka Hana Kašparová z Kolína.

Spuštění státních maturit přeneslo na školy ohromnou finanční a pracovní zátěž nad rámec běžných povinností. Ministr Dobeš sice před časem slíbil školám přidat na maturity další peníze, aby navýšené náklady nemusely dotovat ze svého rozpočtu, nebo rozpočtů krajů, ale na veškeré materiály spojené s maturitami a přesčasy učitelů to bude zcela jistě pořád málo. Maturity jsou navíc stále teprve v polovině, na podzim přijde druhé kolo a opravné a náhradní termíny. A s nimi i další výdaje.

Z hlediska finanacování tedy celý projekt působí nezvládnutě. V budoucnu je sice slíbený přechod na elektronické maturity, který by měl podle ministra Dobeše měly zatížení učitelů a náklady snížit, ale po špatných zkušenostech s jinými obřími veřejnými zakázkami (například sedmimiliardový a v mnoha ohledech podezřelý projekt Internet do škol) se dá téměř s jistotou tvrdit, že na sebe další problémy nenechají ani v této věci dlouho čekat.

2. Nedostatečný čas na přípravu

Ve školském zákoně se říká: „Rozsah vědomostí a dovedností, které mohou být ověřovány zkouškami společné části maturitní zkoušky, stanoví ministerstvo v katalozích požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky (dále jen „katalog“) pro příslušný zkušební předmět a úroveň obtížnosti zkoušky. Katalogy ministerstvo zveřejní vždy nejpozději 24 měsíců před termínem konání zkoušek způsobem umožňujícím dálkový přístup.“

Katalogy k letošním státním maturitám byly proto zveřejněny na jaře 2008. Není to pro učitele a studenty, kteří mají přípravu na maturity rozvrženou do čtyř až osmi let, příliš málo času?

3. Státní maturity neberou v potaz rozdíly mezi různými typy škol

Studenti na odborných školách a učilištích mívají specializované předměty a povinnou praxi, které jsou pro ně prioritní. Nyní si proto často stěžují, že obsah státních maturit toto nebere v potaz a oni nemusejí mít na přípravu na oboje dost času. Obzvlášť pokud se o požadavcích na první státní maturity mohli dozvědět nejdříve na přelomu druhého a třetího ročníku. Zatímco pro studenty gymnázií mohou být státní maturity v lehčí i těžší verzi poměrně snadné, pro žáky učilišť mohou být velkým problémem. Logicky se dá vyvodit, že nejvíc neúspěšných maturantů bude právě na těchto školách.

4. Zveřejňovat žebříčky škol - ano či ne?

Toto je poměrně rozporuplná otázka. Na jednu stranu je pochopitelné, že by rodiče hledající školu pro své dítě mohli chtít vědět která škola dopadla dobře a která špatně. Stejně tak orgány kraje, pod které školy spadají. Na druhou stranu by takové žebříčky mohly způsobit i mnoho problémů a být částečně mystifikující.

• Čtěte také: Co přinesly státní maturity aneb Žebříček nejlepších škol

Pokud například v žebříčku výsledků maturit propadne odborná škola anebo účiliště, na kterém se učí kuchaři anebo automechanici, tak to snad u žáků něco řekne o úrovni všeobecných znalostí nebo schopnosti určitého logického uvažování. Znamená to ale, že škola studenta, který propadne z jednotně nastavené zkoušky z českého jazyka či angličtiny, nenaučila dobře vařit, nebo správně opravit motor? V tomto ohledu je tvrzení ministra Dobeše, který by měl z výsledků předevšim utajené varovné prsty pro samotné školy, docela pochopitelné.

Dalším důvodem proč žebříčky nezveřejňovat je to, že by se školy, které by si rády zakládaly na své prestiži (a to obzvlášť školy soukromé, které žijí ze školného svých studentů) mohly pokoušet žebříčky zmanipulovat a studentům maturity ulehčovat. Způsoby jak to udělat existují, je jich mnoho, a i přes snahu ministerstva jim zamezit budou existovat i nadále. S čímž souvísí ostatně i následující bod.

5. Získaná data nebudou objektivní

Jedním z hlavních cílů státních maturit je získat měřitelné výsledky a srovnání škol či ročníků a snažit se sesbírat objektivní čísla a výsledky znalostí studentů. Když pomineme jak průkazné informace o znalostech mohou či nemohou jít z této podoby maturit získat – i přes snahu maturity unifikovat a měřit všem stejně stále existuje lidský faktor. Hodnocení v ústní části maturit, nebo například u slohových prací může být velmi subjektivní záležitostí. Písemný test se dá jednotně vyhodnotit snadno, u ústních zkoušek ale může docházet k velké variabilitě na základě osobností a nálady zkoušejících. I jeden student tak může u různých komisí dopadnout různě a objektivity v této části maturit půjde dosáhnout jen těžko.

• Pokračování článku si můžete přečíst ve čtvrtek 14. 7. 2011... Deset problémů státních maturit II.