Jak správně citovat publikace?

Číslované odkazy nejsou to pravé téměř nikdy

Jednotný názor na to, jak mají správně vypadat citace v textu a závěrečný seznam referencí v bakalářské či diplomové práci, na našich vysokých školách neexistuje a může se lišit i uvnitř jedné fakulty, dokonce mezi jednotlivými školiteli. Výrazně nejčastější přístup je ale citace uvnitř textu v podobě (Příjmení autora, rok vydání). Často se uvádí i bez čárky mezi autorem a rokem. U autorů se zpravidla uvádí pouze příjmení, vzácněji i počáteční písmeno křestního jména; John Smith by tak byl buď Smith, nebo Smith, J. Pokud jsou autoři publikace dva, zmiňujeme je vždy oba; pokud jich je více, v případě tří ještě můžeme vypsat všechny, nebo můžeme napsat pouze prvního autora a et al. či a kol. (podle toho, zda se chceme přidržet mezinárodního standardu, nebo mít i citaci česky). Na některých školách a oborech je přípustné obojí. V případě čtyř autorů už uvádíme vždy pouze hlavního a et al./a kol. Reference na konci práce jsou pak řazeny abecedně dle jména autora, v případě několika publikací od téhož autora ještě podle roku vydání (a pokud během jednoho roku publikoval více prací, pak jsou označeny např. 1986a a 1986b).

V odborných článcích je poměrně časté citování pomocí číslovaných referencí; za citovaným údajem v textu článku je pouze číselný horní index, který odkazuje k seznamu referencí, ty jsou v tomto případě uváděny nikoli podle abecedy, ale podle pořadí objevení v textu. Pokud citujete tutéž publikaci vícekrát, číselný index je vždy stejný – podle jejího prvního výskytu. Nicméně u závěrečných prací je tento systém velice vzácný a je považován za nepřehledný. Je také velmi snadné v něm udělat chybu, pokud po přidání odkazů ještě text měníte nebo přehazujete pořadí některých odstavců. V článcích má své opodstatnění v tom, že šetří místo; u bakalářské a diplomové práce tento důvod ztrácí smysl, a tak se číselné řazení obvykle nedoporučuje.

Citace už znám, ale jak mají vypadat reference?

Už víme, jak citovat v samotném textu práce – ale existují doporučení i pro formát seznamu referencí? Samozřejmě existují; konsensus v tomto ohledu ovšem také není. V případě vědeckých článků se přesný formát liší žurnál od žurnálu, základ ale zůstává stejný: Autor, název práce, časopis (či nakladatelství v případě knihy; tento údaj obvykle uváděn kurzivou), číslo časopisu, strany zabrané článkem, v závorce rok vydání.

• Příklad vypadá následovně: Jones, M. et al. How An Article Should Look. The Journal of Writing, 3, 120–125 (2012).

Odlišnosti spočívají v tom, že někdy se dané údaje uvádějí v trochu jiném pořadí, bez kurzivy, jiné části kurzivou (např. název publikace nebo číslo časopisu) atd. – a také v tom, zda se název časopisu vypisuje celý, nebo se používá zkratka, a v tom případě jakým způsobem se název zkracuje. V každém oboru a u mnoha žurnálů panuje jiný standard; nás to zde naštěstí příliš zajímat nemusí, neboť i tady platí totéž jako u citací v textu – delší údaj je čitelnější, přehlednější a tím pádem i lepší údaj, místem se šetřit nemusí. S kurzivou a podobnými formalitami si starosti dělat nemusíte; nejdůležitější je, když je budete mít všechny v jednotném formátu, který si zvolíte dle doporučení školitele, či v případě, že vám ponechá volnou ruku, dle vlastního vkusu.

Jaký program mohu použít pro zpracování referencí?

Vypisovat všechny reference ručně, zvlášť když jich je mnoho desítek, by byla skutečně zdlouhavá a úmorná činnost. Naštěstí ji za nás může udělat program – do něj můžeme nahrát stažené články nebo odkazy z databází a on nám vyprodukuje seznam referencí ve vybraném formátu. U špatně zformátovaných PDF článků programy občas dělají chyby, a tak je dobré výsledek ještě osobně zkontrolovat a případně opravit špatně uvedenou položku, ale i s tím vám ušetří spoustu času.

Nejčastěji se na správu referencí používají Mendeley a EndNote; oba programy mají svá mírná pro a proti, a tak je nejlepší je vyzkoušet osobně. Platí ale, že velmi dobrou službu vám v případě, že nemáte příliš staré či poškozené soubory, odvedou oba. Není tedy třeba se nad citacemi v závěrečné práci stresovat – není to zdaleka tak složité, jak to zpočátku může vypadat!