Využijte příležitosti se podílet na konferenci v oboru!

S čím a kým se setkáme?

Konference se dnes spíše než jako místa rozšiřování znalostí berou jako příležitosti k získávání nových kontaktů na kolegy z oboru. O pojednávaných tématech si většinou můžete udělat velmi dobrou představu rešerší z některé z online databází, ale svou síť známých tím neobohatíte. Ačkoli by veškerá věda měla být co nejobjektivnější, při recenzním řízení v časopise může i osobní znalost autora pomoci recenzentovi se ve sporném případě přiklonit na jednu či druhou stranu. Pokud na něj autor dříve udělal dobrý dojem a působil jako rozumný kompenentní člověk, který se své práci věnuje pečlivě a seriózně, má článek i s novou metodikou či negativními výsledky ihned vyšší šanci na přijetí. Nebo se na akci můžete setkat s někým, jehož výzkum souvisí s vaším, a o kom jste přesto dosud nevěděli. Dá se tak někdy i navázat oboustranně užitečná spolupráce.

Mnoho novopečených návštěvníků konferencí je překvapeno tím, jak mnozí jiní částečně zanedbávají účast na oficiálním programu a spíše posedávají s kolegy v kavárně, ale právě kvůli navazování kontaktů to má své opodstatnění. Ideální je nevynechat přednášky, které vás nejvíce zajímají a přímo souvisejí s vaší prací, ale strávit na prezentacích celý den může být jak únavné, tak ve výsledku méně produktivní než kombinace s neoficiální součástí konference.

Jak se připravuje krátká přednáška?

Většina přednášek o výsledcích nových výzkumů mívá přiděleno kolem dvaceti minut času – klasicky patnáct na prezentaci a pět na diskusi. Obzvlášť když se jedná o obsáhlé téma, může být obtížné vše srozumitelně a úplně v takto krátkém čase shrnout. Sice se přednáška dá pojmout jako analogie obhajoby závěrečné práce, ale na konferenci bude jednak publikum početnější a oborově možná šířeji zaměřené, jednak – což je nejdůležitější – nebude o vaší práci předem vědět, na rozdíl od školitele a oponenta, kteří před obhajobou váš text četli. Téma je třeba představit zajímavě a zároveň do dostatečné hloubky.

V případě, že jsou součástí vašeho výzkumu statistické testy, je nezbytné vždy uvést minimálně p value a nejlépe také hodnotu hlavní veličiny daného testu (např. koeficient determinace pro regresi, chí-kvadrát u stejnojmenného testu atd.) u každého představovaného výsledku.

Přednášíte sice pro odborné publikum, ale i tak je vhodné prezentaci mírně odlehčit – můžete do ní zahrnout jeden či dva jemné tematické vtipy, střídejte slidy s textem, tabulkami, grafy a obrázky, na každém slidu mějte jen nutné minimum informací (hlavní je to, co říkáte, powerpointová prezentace má divákům pouze pomoci se orientovat ve výkladu a ukázat jim například schémata či malé tabulky s výsledky; příliš mnoho textu se z promítacího plátna čte špatně a odvádí pozornost od vaší řeči). Snažte se mít prezentaci barevně zajímavou, ale střídmou, a v žádném případě nepoužívejte více než dva fonty. Jeden známý a čitelný font je naprosto ideální. Zcela nepřípustné jsou „legrační“ fonty typu Comic Sans.

Před odjezdem na konferenci si vyzkoušejte, zda ve stanoveném čase stihnete sdělit vše podstatné a zda se v prezentaci dokonale orientujete. Zkušenější přednášející již časové požadavky, počet a strukturu slidů dokážou odhadnout, ale zpočátku je nejlepší si to minimálně jednou nanečisto zkusit.

Jak by měl vypadat poster?

Poster na vědeckých konferencích obvykle mívá rozměry kolem devadesáti na sto dvacet centimetrů. Zpravidla je v jedné hale posterů umístěno hodně, lidé kolem nich procházejí cestou na přednášky či ven a zastavují se u těch, které je nějak zaujmou. Podstatné je, aby nejdůležitější informace byly dobře čitelné i ze vzdálenosti okolo pěti metrů a nějak na kolemjdoucí zapůsobily; kolem budou desítky dalších posterů snažících se upoutat pozornost a jen málokteré uspějí. Výběr titulu se trochu podobá chůzi po horském hřebenu: Měl by být originální a zajímavý, ale stále ještě vhodný do odborných kruhů, rozhodně by neměl nijak sklouznost k bulvárnímu vyznění. I přiložené fotografie, pokud máte k dispozici nějaké relevantní k tématu, by měly zaujmout.

Zbývající text, tabulky a grafy by mají čitelné ze vzdálenosti kolem jednoho a půl až dvou metrů. Rozložení sekcí musí mít kvůli co nejlepší orientaci jasnou strukturu, podobnou té v odborném článku. Nelze mít vedle sebe abstrakt a závěr a pod nimi libovolně rozmístěné cíl a hypotézy, úvod, metody, výsledky a literaturu. Reference stačí uvést malým písmem, pro ně neplatí pravidlo čitelnosti z dvoumetrové vzdálenosti; jinak by zabraly příliš mnoho místa, kterého je už tak nedostatek. A chybět na žádném posteru samozřejmě nesmí kontakt na autory. Texty jednotlivých sekcí je ideální uvádět v bodech, je-li to možné – zaberou méně prostoru a jsou výrazně čitelnější.

V době, kdy se u posteru nacházíte pro zodpovídání otázek dalších návštěvníků a širší představování výzkumu, můžete využít i další způsoby upoutání pozornosti. Ženy mohou s barvou posteru sladit šaty či blůzu, muži alespoň kravatu nebo jiný doplněk. Pokud je možné přinést nějakou praktickou ukázku, například součást vámi vyvíjeného technického zařízení, udělejte to, i tím přilákáte další zájemce o téma.