Distační studium, co to vlastně je?

Distanční vzdělávání je zkráceně DiV

Multimediálnost je poznávací znamení pro distanční studium, které doslova bije do očí. Konkrétně dostanete k dispozici tištěné materiály, počítačové programy, telefony, e-maily, rozhlasové a televizní přenosy a tradičně ty naše slavné internety.

Objektem zde je student, subjektem vzdělávací instituce, nikoliv učitel a u DiV se používá termín „studující“ proto, aby se odlišil od studentů denního studia středních nebo vysokých škol.

Tento systém se vyznačuje svou variabilností, od kurzů až po graduální (stupňovité) studijní programy. Multimediálnost pomůcek (studijních opor) umožňuje sledovat experimenty na počítači či na DVD nebo přímo při televizních přenosech včetně rozborů jednotlivých fází a komentářem k průběhu.
Cílem vzniku distančního vzdělávání se stala individualizace studia a snížení závislosti účastníků vzdělávání na učitelích.

Historie jako na zavolanou

Začalo to někdy v polovině 18. století, kdy v Anglii i Francii došlo vznikem poštovních služeb k postupnému rozvoji korespondenční formy studia, která se dále rozšířila do Evropy, např. do Německa nebo Rakouska-Uherska. Po první světové válce nastaly velké změny (ženy a průmysl, rozvoj služeb, migrace obyvatelstva) a změnily se požadavky na vzdělávání, kolem 20. let 20. století zasáhl do vývoje vzdělávání rozvoj kinematografie a rozhlasu. Korespondenční kurzy se rychle rozvíjely hlavně po druhé světové válce. Díky těmto vzdělávacím reformám velmi vzrosty počty studujících.

Významným médiem pro distanční studium se stalo rádio. První vzdělávací pořady byly zařazeny do vysílání rádia Luxenbourg (1926), rok poté do Radiofonického institututu v Paříži. Radio Sorbonne zahájilo vysílání univerzitních kurzů, vzdělávacích pořadů univerzit v Bordeaux, Lille, Nancy a Štrasburku a to na vlastních vlnových rozsazích podobně jako BBC a další stanice v Británii. Telstar v 60. letech otevřela novou éru využívání satelitů ke studiu. V tomto období také vznikla první otevřená univerzita ve Velké Británii – Open University. V 70. letech se rozšířily optické paměti a počítačová vybavení (hlavně CD-ROM) a interaktivita stoupla velmi rychle.

Dnes využíváme hlavně internet různých typů (kabely, WiFi), všemožné technologie typu Bluetooth, satelity, GPS, rádio nebo televizi. Internet se velmi důrazně zasadil do dalšího raketového startu ve vývoji DiV.

Prezenční, distanční, kombinované... Aneb rozdíly forem studia jasně

Prezenční studium (PS) ve škole vychází od učitele a je charakterizováno tím, že se řídí platnými osnovami často bez ohledu na konkrétní znalosti studentů nebo je bezprostředně zprostředkováno učitelem.

U distančního studia (DiV - distanční vzdělávání) programy vycházejí z diferencovaných vzdělávacích potřeb cílových skupin studujících a také se opírá o distanční vzdělávací technologie - je zprostředkováno počítači a dalšími technickými prostředky, které umožňují pracovat se studijními materiály a komunikovat s konzultantem (tutorem).

Dálkové studium je "zhuštěným" prezenčním studiem, které probíhá formou "konzultací" – často velmi zkratkovitých přednášek – zpravidla v pátek odpoledne a v sobotu přes den, přičemž se zde používá skript a dalších učebních textů, které se téměř neliší od pomůcek pro denní studium. Efektivita dálkového studia je spíš nižší při značných požadavcích na studenty i učitele. Dálkové studium bylo částečně transformováno do kombinovaného studia. Tato forma se v současnosti příliš nepoužívá.

Kombinované studium (KS) je kompromis mezi DiV a PS a v současnosti se těší velkému zájmu, přičemž univezity nabízí docela obstojné množství kombinovaných studijních programů.

Korespondenční a večerní studium - co to je?

Distanční vzdělávání se také liší od korespondenčního studia, při němž nedochází prakticky k žádnému kontaktu s tutory ani s ostatními účastníky studia (vše se vyřizuje poštou) a prakticky se nepoužívá multimediálních prostředků vzdělávání a komunikace.

Večerní studium (ať už středoškolské nebo vysokoškolské) je studium v zásadě prezenční, vyžadující pravidelnou účast studentů na vyučování (v odpoledních a večerních hodinách). Vedou je učitelé v přímém kontaktu se studenty a používá se většinou stejných učebních textů (i dalších pomůcek) jako v denním studiu.

Co lze a nelze studovat distančně

Problém distančního vzdělávání nastává u oborů, které jsou zaměřeny na týmovou práci, sociální komunikaci, psychoterapii, managering nebo laboratoře, ale v ostatních případech zmíněná neplatí.

Vhodné obory

• technické
• přírodovědecké
• jazyky
• odborná školení

Nevhodné obory

• humanitní
• umělecké (s výjimkami)
• medicina

Kdo v ČR zajišťuje DiV?

• většina univerzit v ČR nabízí čistě distanční vzdělávání (UK, MUNI, UJEP, ZČU, JU, ČVUT, JAMU...)
• soukromé vysoké školy (VŠP a. s., BIVŠ a. s., VŠH, s. r. o., PVŠPS-PPF, s. r. o.)
• jazykové školy (Jipka, Glossa, Státní jazyková škola Brno, Polyglot...)
• rekvalifikační a samostatné kurzy nabízené vzdělávacími agenturami nebo úřady práce (NAEP, AMOS, Preduto, Tutor, Kontakt...)
• autoškoly