NERV versus české školství : Chceme být Finskem, nebo Kyrgystánem?

České vysoké školy dopadají v mezinárodních srovnávacích žebříčcích dlouhodobě špatně a umisťují na nízkých, nebo dokonce žádných pozicích v mezinárodních žěbříčcích univerzit. Mají i velmi slabé výsledky u společenskovědního výzkumu ve všech studijních oborech, od sociologie a psychologie až po ekonomii, přičemž se to často ospravedlňuje pouze nedostatečným financováním českého vysokého školství.

Vyvrácení těchto mytů, zhodnocení stavu českých škol a návrhy změn, které by měla Česká republika do budoucna udělat, představil na výstupu Národní ekonomické rady vlády (NERV) její člen Daniel Münich.

Opravu jde jen peníze?

České školství je při srovnání se zahraničím opravdu podfinancované, protože Česká republika vykazuje nížší výdaje na studenta v poměru k HDP na hlavu v paritě kupní síly. NERV k tomu ovšem dodává, že to je dáno i celkovou nižší mírou ekonomické úrovně ČR. Současný stav českého vzdělávání má každopádně víc než jeden důvod a peníze nejsou tím nejdůležitějším.

Obsah výuky a způsob vyučování jsou zastaralé a před kritickým, kreativním a analytickým myšlením jsou na všech stupních českých škol stále preferovány encyklopedické znalosti. Jak zřejmě vědí děti už od základní školy - český vzdělávací systém je rigidní a nezvládá se přizpůsobovat měnícímu se světu.

Stav českého vzdělávání se pak následně odráží i na ekonomickém stavu České republiky.
NERV uvádí, že podle studie zabývající se vzděláváním autorů Hanushek – Woessmann z letošního roku, která simuluje odhady dopadu gramotnosti patnáctiletých na dlouhodobý růst HDP, by hypotetické zvýšení gramotnosti patnáctiletých Čechů na úroveň Finska vedlo k dlouhodobě vyššímu růstu HDP. Konkrétně by příspěvěk, který by toto zvýšení za osmdesát let přineslo, odpovídal čtyřem současným ročním HDP České republiky.

• Srovnáním českého a finského terciárního vzdělání jsme se věnovali v článku VIDEO: Jaká je budoucnost českého vzdělávání? kde naleznete i video s přednáškou Jana Mühlfeita.

Dále NERV upozorňuje na to, že u nás nefunguje rozlišování titulů z různých vysokých škol, které mohou mít obrovské rozdíly v kvalitě. Titul z malé soukromé vysoké školy ověnčené skandály pak může mít stejnou váhu jako titul z prestižní univerzity s náročným studiem.

S tím souvisí chybějící pečlivější sledování a srovnávání českých vysokých škol, které by poukázalo na jejích (ne)kvality a poskytovalo věrohodné informace o výsledcích jejích studentů a vyučujících a kvalitě vzdělávací a výzkumné činnosti.

Proto NERV jako jednu z priorit vidí zavedení celorepublikového monitoringu kvality vysokých škol. Díky tomu že dnes neexistuje se mnoho škol stává spíš než garantem kvalitního vzdělání strojem na výrobu lidí s tituly, jejichž použitelnost v praxi je pak sporná.

Co s financováním studia a škol?

Student vysoké školy je stále z hlediska zákona vnímán jako dítě závislé na rodičích, což má podle NERVu i pro samotné studující mnoho negativních důsledků. Finanční pomoc je v sociálním systému poskytována především nepřímo přes rodiče, což snižuje studentovu nezávislost. Systém bezrizikových státem garantovaných studentských půjček nyní úplně chybí.

Podle NERVu by bylo vhodné změnit legislativu, přestat z pohledu zákona vnímat studenta jako na rodičích závislé dítě. S tím by mělo jít ruku v ruce i usnadnění podmínek pro příležitostnou práci studentů. Kromě toho NERV navrhuje i zmíněný systém přiměřeně úročených finančních půjček, případně další prozkoumání možnosti dlouhodobého spoření rodičů na budoucí studium svých dětí. Neuvádí zda by takové spoření mělo být povinné, nebo dobrovolné.

Dále materiály obsahují návrh na změnu vyplácení státních dotací a úpravu sociálního systému. Namísto přímých dávek na dítě rodičům by se peníze vyplácely přímo studentům přes základní a doplňkové granty.
NERV se ovšem nezmiňuje, zda by měly být tyto granty vázané pouze na ekonomickou situaci studenta, nebo i na studijní výkon, a tedy by byl student ekonomicky a existenčně vázán na svoje studijní výsledky.

Co se týká školného, NERV ho doporučuje. Jako důvody zmiňuje to, že si studenti lépe studium rozmyslí a mohl by vzniknout určitý indikátor kvality škol, protože po špatných by nebyla taková poptávka. Díky školnému by školství získalo více prostředků na vzdělávací programy, poptávaným školám by se mohlo dát více peněz, a vznikl by rovněž nástroj vzdělávacích služeb jako exportní služby pro zahraniční zájemce o studium.

U snahy přenechat kvalitu škol studentům a trhu by ale mohl problém nastat tehdy, pokud by nedošlo se zavedením školného současně k dalším systémovým změnám, například zmíněnému monitoringu kvality vysokých škol. Zájemci o studium, kteří chtějí pouze titul, a nikoliv znalosti, by pak mohli úmyslně volit méně náročné školy, které by následně vykázaly větší množství zájemců o studium, a na úkor kvalitnějších škol pak získaly i dotace.

NERV zmiňuje i to, že školné samo o sobě nic nevyřeší a není možné očekávat, že jeho zavedení způsobí v českém školství bez dalších reforem nějaké velké pozitivní změny.

Budoucnost reforem

Reformy, které nebyly v minulosti dotáhnuté do konce, zvýšily skepsi všech jejich účastníků v úspěšnost reforem dalších. Dalším problémem je nedostatečný zájem široké veřejnosti, silný odpor zájmových skupin ke změnám, omezená schopnost politiků reformy vysvětlit a stejně omezená schopnost státu je posléze implementovat.

Pokud má k reformám školství dojít, musí dojít ke konsensu po sobě nastupujících vlád a ke snaze jít stále po stejné linii, nehledě na to, zda jde o vládu pravicovou, nebo levicovou. Reformy se zdaleka netýkají jen sporného a mediálně (ne)vděčného zavádění školného a na množství z představených návrhů by se vzhledem ke svému programu mohly dlouhodobě shodnout strany napříč politickým spektrem. Zda se tak stane záleží jen na nich.