Jiří Matěj Brůna: Náročnost studia je hodně dána tím, jak je člověk náročný sám k sobě

Získal jste šest různých titulů na šesti různých školách, co vlastně umíte?

Vedle studia jsem se zapojil už asi ve svých sedmnácti do pracovního procesu, takže za tu dobu jsem se snad už aspoň něco málo naučil. :-) Třeba provést marketingový nebo sociologický výzkum, finanční analýzu, vytvořit databázi nebo celkovou firemní strategii. Ani se nestydím navléci si montérky a vzít na zahradě do ruky hrábě. Jak v životě, tak i v praxi se snažím nebýt jenom jednostranně zaměřený. Ale asi vím, kam míří otázka a vlastně jsem přesvědčený o tom, že žádná škola sama o sobě z nikoho odborníka neudělá, čímž musím trochu střelit do vlastních řad, protože někteří mladí lidé mají evidentně pocit, že si z nich musí všichni hned sednout na zadek.

Byly vystudované obory podobného zaměření nebo se lišily?

Tak studoval jsem mezinárodní obchod, strategické řízení, management, lidské zdroje nebo například komerční inženýrství v průmyslu. Nějaká podobnost tam je, i když spíše v tom smyslu, že se jedná o ekonomické a humanitní obory. Také je velký rozdíl studovat třeba i stejný obor na klasické vysoké škole, na škole zahraniční nebo profesně-manažerské.

Jaký byl důvod studovat tolik oborů? Má to smysl, pomohlo Vám to k něčemu?

Důvod byl jednoduchý – ve studiu jsem cítil seberealizaci a taky si myslím, že mi to docela šlo. Pokud vnímáme studium pouze v rovině přípravy na budoucí povolání, tak podle mě rozhodně nemá smysl studovat více než jednu školu po maturitě. Pokud člověk vnímá studium jako součást celoživotního osobního rozvoje a možnost získání určitého rozhledu, potom to smysl může mít.

Nelitujete, že jste si mohl odpustit některá studia a věnovat se třeba více své kariéře?

Já nelituju absolutně ničeho. Upřímně řečeno, lítost je stejně úplně na nic, na rozdíl třeba od poučení, snahy o porozumění či empatii. Určitě jsem v průběhu mých studií dostal několik nabídek, které by mi v kariéře pravděpodobně hodně pomohly a po kterých by asi většina vrstevníků skočila. Ale tak už to chodí, že každým rozhodnutím člověk něco získává a o něco se připravuje.

Jiří Matěj Brůna se narodil v Praze. Je zapsán v české knize rekordů díky počtu vystudovaných škol v rekordním čase. V letech 2006 - 2013 vystudoval 6 různých oborů na 6 různých školách. Mohlo by se tedy psát Ing. Bc. Jiří Matěj Brůna, DiS., C.M., MBA, MSc. Studium a celkově osobní rozvoj je jeho cestou k seberealizaci. Vyzkoušel si, jaké je to studovat na tradičních veřejných školách, soukromých školách, vyšší odborné škole, manažerské škole nebo škole zahraniční. Svými poznatky se snaží přispět k veřejné diskusi nad tématy našeho školství a ukázat, že i vzdělávání může být koníčkem.

Jak pro Vás bylo náročné studium tolika oborů?

Úplně jednoduché to nebylo, ale řekl bych, že náročnost studia je hodně dána tím, jak je člověk náročný sám k sobě. Nějaká ta krize v průběhu studia určitě také nastala a někdy je opravdu složité skloubit studium, práci a volný čas tak, aby to vše k něčemu vypadalo. Ale čím člověk studuje déle, tak se v tom přeci jen naučí trochu ´lépe chodit´ a organizovat si svůj čas.

Kolik Vás studium stálo a z čeho jste to financoval?

Celkově to spočítané nemám, ale některé školy byly soukromé, takže jenom roční školné je samozřejmě v řádu desetitisíců a studium na veřejných školách také není tak úplně ´zadarmo´, ač se to tak někomu může zdát, když se neplatí školné. Vše jsem si financoval z vlastních zdrojů. Jak už jsem zmínil výše, již od střední školy jsem si vydělával, takže určitě podstatnou část nákladů na studium pokryly vydělané peníze a částečně také stipendia za dobré studijní výsledky.

Zlí jazykové by možná namítli, že jste si prostě studium zaplatil na školách, kde si ho „koupí“ kde kdo. Co byste na to řekl?

Zlí jazykové mě popravdě příliš nevzrušují. Ono je vždycky fajn hodnotit něco nebo někoho, s čím mám osobní zkušenost. Jeden z mých životních poznatků, který mám nejméně stokrát potvrzený, je ten, že lidé, kteří sami něco umí a mohou být inspirací i pro ostatní, tak dokáží ocenit i druhého. Ti mě určitě zajímají nesrovnatelně více než ti, kteří umí jenom vše negovat a zpochybňovat.

Co si myslíte o úrovni českých vysokých škol, a co soukromé vysoké školy?

České vysoké školství je určitě téma, o kterém se dá diskutovat dlouhé hodiny. Přiznám se, že už mi docela vadí, že se v našem školství hledá jenom to špatné a mnozí lidé se předhánějí v tom, kdo podrobí české nejen vysoké školy tvrdší a ostřejší kritice. Abych nebyl špatně pochopen, jsem tím posledním, kdo by nosil růžové brýle. Sám jsem řadu problémů našeho školství logicky zažil sám na sobě. Ostatně sám o školství píšu a snažím se otvírat témata, u nichž je značný prostor pro zlepšení. Jen tím chci říci, že není vše úplně špatně a že názory typu „dneska vystuduje každý“, „dřívější maturant toho uměl dvakrát více než dnešní inženýr“ a podobně jsou zkrátka jen povrchním zjednodušujícím hodnocením současného stavu, který na druhou stranu samozřejmě není ideální, což platí jak u veřejných, tak i soukromých škol.

Co byste změnil v českém školství?

Systém financování, práci s talentovanými žáky, větší napojení cílů vzdělávací soustavy na cíle našeho národního hospodářství, profilaci studijních oborů na teoreticko-akademičtěji a na druhé straně profesně-praktičtěji zaměřené a lepší provázanost mezi jednotlivými stupni naší vzdělávací soustavy, oživení vyšších odborných škol a učňovských oborů, vylepšení finančního ohodnocení a společenského postavení pedagogických pracovníků, důvěru v naše školství a celkovou atmosféru s ním spojenou. Je toho dost, ale na druhé straně je v našem školství pořád dost lidí na svém místě, takže věřím tomu, že časem k určitému pozitivnímu posunu dojde.

Cítíte se ještě na další studium? Jaké máte plány?

Na další studium bych se ještě cítil, ale asi už u mě bude převládat neformální vzdělávání. Možná by nebylo od věci načerpat ještě nějakou inspiraci v zahraničí, i když dlouhodobě rozhodně nechci žít jinde než v ČR. Přes všechny problémy, které tady jsou, jsem hrdý, že jsem Čech. Nejsem vyloženě typem člověka, kterého by lákala vidina kariéry ve velkých nadnárodních firmách. Spíše potřebuji mít z práce pocit, že má nějaký smysl.

Co byste vzkázal budoucím studentům vysokých škol?

Nestudujte proto, že je to „in“, že jde studovat většina třídy ze střední nebo snad kvůli tomu, že rodiče chtějí mít ze svého dítka paní doktorku či pana inženýra. Studujte proto, abyste mohli dělat, co vás baví a když vám k tomu škola pomůže, tak je to jenom dobře. Pokud k tomu školu nepotřebujete, neztrácejte na ní čas. Každý jsme jiný, pro někoho je škola seberealizací, pro jiného je lepším řešením věnovat se třeba od svých devanácti podnikatelským projektům. Univerzální rada neexistuje, i když se třeba o ni někteří odborníci či pseudo-odborníci snaží. Spíše bych doporučil řídit se svým vlastním úsudkem.

Děkuji za rozhovor,
Lukáš Pololáník, Studentskefinance.cz