Off-line
Podmínkou ukončení jednoho z kurzů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně je absolvování „mediální diety“. Podle vysvětlení jedné z absolventek kurzu je to zákaz používání technologii ke komunikaci, hraní i ke zjišťování informací. Nesmí se používat jakékoli elektronické nebo tištěné kolektivní médium, které reprodukuje sounáležitost a pospolitost: televize, PC, mobilní telefon, noviny a časopisy. Knihy byly povoleny. Zjišťuje se, jak mediální technologie prostupují náš běžný den a nakolik spoléháme při každodenních úkonech právě na ně. Dalším úkolem bylo prozkoumat deficitní situace, při nichž se bez médií a technologií už opravdu nedokážeme obejít.
Do úkolu jsem se jedna z účastnic pustila během běžného studijního týdne. Nejdřív si vytipovala dny tak, aby během nich nemusela sledovat Informační systém univerzity, pak začala s dietou. „Na začátku mi to přišlo jako hra. Je to přece výzva nepoužít mobilní telefon ani počítač a nevědět, co se děje! Bavilo mě objevovat nové způsoby, jak udržet každodenní život v normálu. Nahradila jsem budík v mobilu za klasický, oprášila jsem tištěný anglický slovník místo on-line translatorů,“ popisuje studentka
Dvojí úmrtí
Hra jí ale bavila jen první den. Po nějaké době u ní nastoupila skepse a frustrace. Jak sama řekla, ani ne tak z informačního embarga, jako z nemožnosti komunikace. Přiznala se, že to několikrát nevydržela. „Ač jsem si myslela, že mě závislost na těchto médiích nepostihla, zjistila jsem, že jsem na ně opravdu ve velké míře odkázána. Za prvé proto, že chci být v kontaktu se svými kamarády a chci vědět, co dělají a co se plánuje. A také proto, že nejsem on-line, bývám od známých peskována, jak to, že to, že některé věci nevím a že je to na facebooku už dlouhou dobu, a podobně.“
Když jí třetí den u dveří zazvonila kamarádka s obavou, jestli se jí něco nestalo, protože měla vypnutý mobil a nereagovala ani na e-mail a facebook, začala přemítat: Co když se blížíme ke stadiu, kdy budeme zažívat dvojí úmrtí? To skutečné a pak stav off-line. A uvědomila si taky, že žijeme v ohromném zahlcení informacemi, které si ale do značné míry způsobujeme sami! Vyhledáváme toho tolik jen proto, že to prostě tak chceme. Mediální dieta pro ni byla přínosným očistcem, který se prý dal zvládnout, ale nálada občas poklesla. Studentka také radí zkusit si omezení používání technologií a médií na vlastní kůži. Každému to může vnést trochu světla do vnímání jeho každodenního života.
Kolik je málo a kolik moc?
Odborníci z MU v Brně také zjišťovali, kolik hodin strávených u on-line hry je už přes míru. Žádné jasné definice totiž neexistují. Používání internetu a hraní her, které by překračovalo nějakou zvyklost, se totiž neměří časem. Definuje se podle dopadů na hráče, který může mít konflikty v běžném životě, psychické problémy spojené se on-line hrou a také toleranční syndrom. V tom případě potřebuje hrát stále déle, aby byl spokojený.
Mnoho lidí se k on-line hrám dostane kvůli kamarádům, kteří je hrají. Typickým příkladem jsou ženy. Často se přidaly proto, aby mohly trávit víc času se svým partnerem a našly společná témata a zážitky. Průměrný věk hráčů je podle brněnských vědců u mužů okolo 21 let, ženy jsou v průměru o necelý rok starší. Mezi další důvody, proč lidé věnují čas počítačových hrám, patří i fakt, že dávají přednost virtuálnímu světu, v němž platí určité morální zásady, které lidem chybí v tom reálném. Různé lidi také přitahují rozdílné typy her. Například ženy hrají fantasy žánr v mnohem větší míře než jiné hry. Většina hráčů tvrdí, že se problémy nesetkává. Někteří ale přiznávají, že po zjištění, kolik času hraní věnují, by s tím raději nikdy nezačali a nikomu by to ani nedoporučili. Schválili by to jen v případě, že má člověk silnou vůli a dokáže se od hry odpoutat, kdy chce.