Prokrastinujete? Zdaleka nejste sami

Úkol má své podúkoly

Velké úkoly vás možná nadchnou, než si uvědomíte, co to pro vás zase znamená práce. Abyste je tedy dokončili a zasloužili si odměnu, musíte onu práci zdolat. Nebude to lehké a asi to bude trvat dlouho. Žádné lákavé perspektivy. Jak byste se postavili před vysokou horu, koukali na vrchol a přemýšleli, kolik kilometrů k němu musíte vystoupat. Pro mnohé je ta myšlenka demotivující natolik, že práci – tedy výstup na onu horu stále odkládají. Odborníci proto doporučují rozdělit si časově náročnější práce na menší úkoly. A po splnění každého z nich se pak nějak odměnit. Čas, který strávíte prací a odměnou za ní, se tak sníží. Krom jiného se můžete taky těšit z toho, že podúkolů jednoho velkého úkolu bude víc, stejně jako jednotlivých odměn. No a nakonec se může stát, že součet jednotlivých odměn bude dělat víc, než odměna za celý úkol. Nastane sice trochu absurdní situace, protože součet jednotlivých částí dá víc než celek, ale důležité je práci dokončit a hlavně – mít k ní potřebnou motivaci.

• Týden má 168 hodin. Jak s nimi naložíte?
  

I postupné cíle mohou bolet

I k podúkolům, tedy postupným cílům musíte přistoupit tak, aby se vám časem nezačaly protivit. Pokud si práci rozdělíte na časové nebo objemové úseky, například, že nastudujete 5 stran denně, časem se z oněch pěti stran stane ještě větší hora (než ta, která je veliká jako celý úkol). I postupné cíle tedy musí být smysluplné. Základem pro jejich rozdělení je struktura cíle. Nejhorší totiž je, když přesně nevíte, co máte dělat, kde začít, co všechno do úkolu zahrnout a co už vynechat. Nejasně definovaný úkol – to je skutečné zoufalství a člověk se raději věnuje čemukoli jinému, než aby zjišťoval, co za nejasně určeným cílem všechno vězí. Pokud tedy třeba píšete novinovou zprávu, první tři věty budou shrnovat nejdůležitější body zprávy, které pak detailněji přiblížíte v následujících odstavcích. Pak vymyslíte titulek, který „zazvoní“ a přitáhne čtenáři ke konzumaci celého článku. Práci zakončíte formálními úpravami textu a jazykovou korekturou, se kterou pomůžou buď vaše znalosti jazyka, anebo alespoň revize pravopisu a gramatiku programu Word.

• Problém generace Y: Příliš mnoho možností
  

Termíny, termíny, termíny…

Odborníci zjistili, že prokrastinátoři si často neumí stanovit skutečné a smysluplné termíny. Buď se přeceňují a jsou na sebe tedy příliš přísní, nebo naopak čas potřebný pro zvládnutí úkolu podhodnotí. Ať tak či onak, termíny nedodrží. V tu chvíli je lepší, když je termín určen někým jiným.

I tak se ale stává, že časově vzdálené úkoly vidíme jako mlhavé a abstraktní, říkáme si, že času je dost. Pokud si ale úkol strukturujeme, podobné zkreslení lehce překonáme. A pak už zbývá se jen rozhodnout kdy, kde, jak a co budeme dělat tak, abychom podúkoly (a tedy i úkol) stihli včas.

• Co to znamená, když najedeme na mediální dietu?
  

Raději při zemi

Za příčinu prokrastinace se mnohdy považují nereálná přesvědčení o světě, sobě nebo druhých lidech. „Musím udělat perfektní práci“ – tak by mohlo podobné přesvědčení vypadat. To je velmi hezký, ale taky náročný úkol, do kterého se nám nebude chtít. Raději si řekněme, že to uděláme dobře. Nikdo se nám nebude posmívat, že to třeba trvalo dlouho, protože jsme neměli den.

Důležitý začátek

Očekávat, že se vám do práce bude chtít, když víte, že nebude lehká, to se očekávat nedá. Žádna farmaceutická firma na prokrastinaci nevyrábí medikamenty, je to prostě jen a jen na nás. Pokud úkol odložíte, zcela jistě na něho pak při realizaci budete mít méně času. Zkuste pomyslet na pocit, až dílo dokončíte a nemyslete na tu cestu k jeho dokončení. Vydejte se po ní a buďte trpěliví, musí se hlavně začít. A nezapomeňte, že naše představy o náročnosti úkolu často daleko předčí skutečnost. Ta bývá jednodušší a méně nepříjemná.