Jak se žije vašim kolegům ve Skandinávii

Přesto si ale při utahování opasků tady v Čechách můžeme udělat malou masochistickou exkurzi do financování vzdělávacího systému v „sociálních rájích“ skandinávských zemí.

Nordický model welfare státu je díky své specifičnosti samostatným pojmem v teorii sociální politiky a vypadá to, že bez větších úhon odolal ekonomické krizi. Země, kde tento typ sociálního státu v menších obměnách funguje, mají vysoký index lidského rozvoje HDI - v celosvětové „soutěži“ o nejvyšší kvalitu života vítězí Norsko, Švédsko je na sedmém místě, Finsko na dvanáctém a Dánsko na šestnáctém.

Společnými znaky těchto států jsou vysoké daně, velkorysé sociální zabezpečení a keynesiánství, tj. politika maximální zaměstnanosti. Stejně jako do rekvalifikace a sociální podpory lidí bez práce se ve Skandinávii velmi vysoce investuje do vzdělání, protože berou velmi vážně rovnosti příležitostí, což je ve většině demokratických systémech deklarovanou hodnotou. Skandinávci zjednodušují životní podmínky studentům, aby tak zajistili vyšší sociální mobilitu. Ve státních školách je vzdělání v podstatě bezplatné a navíc status studenta přináší spoustu výhod.

Ve Švédsku si ani neškrtnou...

Švédsko utratí přes 8% ze svého HDP na vzdělávání, pouze na terciární vzdělávání přes 1,5% a ani tento rok se v neplánují škrty. Loni ve výroční zprávě Stockholm University vedení školy oznámilo, že univerzita nebyla nijak ovlivněna hospodářskou krizí, a i odjinud jsou zprávy, že není žádný důvod na školství šetřit. V rozpočtu na rok 2010 švédská vláda plánuje vytvoření deseti tisíc nových pracovních míst a zvýšení dotací, aby kompenzovali inflaci studentských půjček. Půjčky jsou státem garantované a splácejí se po ukončení studia a bez úroku. Na rozdíl od amerického modelu si mladí švédové neberou úvěr kvůli školnému, ale použijí peníze na zajištění svého bydlení, cest, stravování a zábavy. Díky tomu je zde mnohem nižší věk lidí, kteří jsou schopni se naplno osamostatnit od rodičů, než ve většině západních zemí.

Norský studentský poplatek „all inclusive“

V Norsku jsou studující členy lokální sociální organizace, která se stará o všechny jejich potřeby - bydlení, stravu, knihy, poradenské služby a zdravotní péči. Část těchto širokých služeb je financováno studentským poplatkem, který činí 300 až 500 norských korun za semestr. Hodnota jedné norské koruny se pohybuje okolo tří českých, takže výše norského poplatku se ani nedá srovnávat s plánovanám českým školným.

Pokud se Norům nechce brigádničit na poplatky, mohou požádat o podporu ve výši zhruba 80000 norských korun. Ta je původně uvedena „jen“ jako bezúročný úvěr, ale v případě úspěšného dokončení studia se 40% částky dlužníkovi odpouští. O tuto podporu mohou zatím požádat i studenti jiné národnosti.
I když se ale bohužel pro zahraniční studenty příležitost výhodného studia ve Skandinávii pomalu uzavírá.

Pákistánec, Rumun nebo Němec?

Skandinávie byla vždycky nadějí pro studenty ze zemí třetího světa, kterým nabízela a někde stále ještě nabízí bezplatné vysokoškolské vzdělání v anglickém jazyce, zvlášť v oblasti informačních technologií a telekomunikací. Stejná štědrost pro všechny obyvatele planety ale nebyla udržitelná. Švédsko už zavedlo poplatek pro studenty, kteří nepocházejí z EU nebo EHS a Finsko se na podobné opatření chystá příští rok.

Znevýhodnění neevropských studentů trochu kazí skandinávské ideály o rovnosti, ale žádný systém nemůže být ideální. Na rozdíl od ČR se ale na severu dokážou postarat alespoň o své vlastní studenty.