Expedice UJEP Mont Blanc 2012

Akce „Mont Blanc 2012“ se zrodila na základě nápadu několika studentů oboru Aktivity v přírodě, kteří se rozhodli pokusit se vystoupit na nejvyšší vrchol Evropy a splnit si tak svůj sen. Inspirací pro ně byl úspěšně realizovaný výstup studentů na Mont Blanc organizovaný taktéž katedrou tělesné výchovy v roce 1992.

Finální výstupová sestava ve složení Oto Louka (učitel KTVS a vedoucí akce), Jan Hanus, Miroslav Vítek, Jakub Fencl, Lukáš Lipina, Štěpánka Dančová, Kateřina Kozlíková (instruktor), Ondřej Smíšek (instruktor) a kolegové z ústecké střední školy zdravotnické Josef Nedvěd a Petr Kofroň založila tedy strategii plánování celé akce na zkušenostech z předchozích let.

„Aklimatizační výstup jsme provedli z italské vesničky Pont, s přespáním na chatě Rif. Vittorio Emanuelle a ve stanech, kdy jsme 9. 7. v 5:00 h ráno vyrazili na Grand Paradiso ve výšce 4 061m a vrcholu dosáhli okolo 9:00 h,“ popisuje aklimatizaci Oto Louka.

Pro většinu studentů to byl vůbec první výstup do takové výšky, což se u nich projevovalo zejména vysokou srdeční frekvencí, nejistou chůzí v mačkách, lehkými závratěmi a žaludeční nevolností. Jako příprava na hlavní výstup však splnil dokonale svoji úlohu a sestup 2 100 výškových metrů na nich zanechal hluboký dojem.

Vzhledem k nepříznivé povětrnostní prognóze vyrazila univerzitní expedice rovnou směrem na Chamonix se zastávkou ve známém horském průsmyku Svatý Bernard. Po příjezdu do Chamonix se ukázalo, že předpověď nabízí k výstupu bohužel jen jediný den, a tak již druhý den, přes nevlídnost počasí, horolezci vystoupali na chatu Gouter s tím, že se hned dalšího rána pokusí o rychlý výstup a sestup, protože předpověď ukazovala na příchod fronty, která kopec na několik dní uzavře.

„Cesta na chatu Gouter bylo nesmírně vysilující 6 hodinové stoupání završené náročným lezeckým úsekem za doprovodu nárazového větru okolo 90 km/hod a zesilujícího mrazu,“ popisuje náročný začátek cesty svých svěřenců PaedDr. Oto Louka, CSc., muž, který stál v roce 1995 na vrcholu osmitisícové Cho-Oyu.

Počasí však nebylo jediné, které komplikovalo život univerzitní výpravě. V situaci, kdy díky silnému vichru a nulové viditelnosti nebylo možné postavit stany na hřebeni, se museli vypořádat se skutečností, že na chatě ignorovali jejich předchozí objednávku ubytování a složitě „vyhádat“ alespoň nocování na zemi v jídelně nebo ve winteraumu.

Po budíčku ve 2 hodiny ráno, značně odbyté snídani, za silného větru a mrazu okolo -13°C vyrazili dne 12. 7. ve 4:00 h, za svitu čelovek, vstříc Dom d´ Gouter ve výšce 4 200 m, což je první kopec v hřebeni vedoucím na vrchol Mt. Blanku. Ota Louka vypráví: „Byli jsme rozděleni na dvě skupiny a navázáni na lano po 5 lidech, druhou skupinu vedl zkušený horolezec Ondřej Smíšek. Podmínky na ledovci byly výborné a nemuseli jsme obcházet žádné trhliny. Počáteční deprese z chladu, výšky, nevyspání a silného vichru opadla, zvláště když v sedle pod chatou Vallot vyšlo slunce a celý Velbloudí hřeben před námi se odhalil v úžasných barvách. Rovněž scenérie hřebene Mt. Blanc du Tacul a Mt. Maudit byla úžasná.“

V tu chvíli ještě netušili, že na této výstupové trase, která měla být původně jejich cílem, spadla v té době obrovská převěj, jež uvolnila lavinu, která zasypala 35 horolezců, z nichž 9 se nepodařilo zachránit.

V nouzovém bivaku Vallot ve výšce 4 362 m se občerstvili a vyrazili na závěrečnou a nejobtížnější část výstupu, neboť hřeben se zde zúží a expozice stoupá. „Je to jasně nejhorší místo na trase, protože v kombinaci se silnými nárazy větru je jištění celé skupiny na laně značně iluzorní,“ vysvětluje vedoucí výpravy. Zde potkali množství horolezců, kteří vrchol vzdali kvůli silnému větru a vyčerpání.

Vysněného cíle dosáhly ve čtvrtek 12. 7. 2012 v 8:30 h a radost z vrcholu byla obrovská. Silný vítr a mráz jim nedovolil setrvat na vrcholu příliš dlouho v objímání, gratulacích, focení a telefonování a museli rychle dolů. Teprve při sestupu se dozvěděli o neštěstí na vedlejším hřebeni.

Štěstí při skupině horolezců z ústecké univerzity stálo i při cestě dolů 2 800 výškových metrů, a tak po vyčerpávajícím a dlouhém dni dorazili v 19:00 h zpět do kempu v Le Houche.