Esej, konspekt, rešerše… jak se liší různé literární útvary?

Esej

Esej je forma odborné publicistiky, která má jak obsahovat důležitá relevantní fakta, tak nabízet vlastní pohled, zamyšlení a otázky autora. Nejčastější problém spočívá v tom, že ji student zpracuje čistě jako úvahu (tedy aniž by jasně podložil svá tvrzení fakty nebo svými otázkami či závěry vycházel z předkládaných skutečností), nebo naopak jen jako rešerši známých poznatků bez jakéhokoli vlastního myšlenkového přispění – případně sepíše referát a nazve ho esejí. Díky svému širokému využívání na školách od základního stupně až po univerzity se pojem bohužel poněkud vyprázdnil, což může způsobit problém právě tehdy, chce-li nějaký vyučující vidět opravdu klasickou esej.

Ta se obvykle zabývá poměrně konkrétním tématem nebo problémem, byť volnější eseje na široká témata se také vyskytují. Nejběžnější struktura eseje je taková, že čtenáře nejprve stručně uvedete do tématu a zmíníte ústřední tezi, načež rozvíjíte argumenty k dané tematice (ať už jsou pro či proti, ať se vám líbí či ne – je dokonce nanejvýš vhodné k nim v textu zaujmout vlastní stanovisko, ale nevybírejte pro zařazení do eseje jen ty, které se vám zamlouvají). Nebojte se v této části vést s hypotetickým čtenářem či sebou samým dialog nebo přímo polemiku. Poté následuje závěr, v němž provedete krátké a jasné shrnutí pojednávaného tématu. Důležitá je jak odbornost, tak subjektivita; pohybujete se zde na pomezí vědeckého a uměleckého psaní. A rozhodně nezapomeňte připojit citace zdrojů, není-li ve vašem zadání řečeno jinak.

Rešerše

Rešerše je označení pro soupis faktografických informací k zadanému tématu. Všichni, kdo již psali nějakou závěrečnou či ročníkovou práci, museli s metodami rešerše alespoň trochu pracovat. Při psaní čisté rešerše do textu nevkládáte vlastní názory ani interpretace, pouze co nejúplněji, nejpřehledněji, nejsystematičtěji a nejstručněji vypisujete vyhledaná fakta. U žádné informace nesmí chybět citace a na konci v žádném případě nemůže scházet kompletní seznam referencí s úplnými bibliografickými údaji.

Úkol formou zpracování rešerše má smysl v tom, že vás naučí lépe pracovat s vyhledávači odborných zdrojů (např. ScienceDirect či PubMed, nejobecněji Google Scholar), umět si utřídit fakta a rozumně, přehledně je sepsat. Dobře zpracovaná rešerše by měla být důkazem toho, že se v tématu orientujete a víte, která fakta souvisí s jinými a jak na sebe jednotlivé součásti tématu logicky navazují.

Konspekt

Na rozdíl od rešerše a valné většiny esejí se konspekt zabývá pouze jediným dílem a má za cíl poskytnout základní přehled o faktech i myšlenkách v něm obsažených. Nejedná se ovšem o pouhé poznámky nebo výpisky – měl by být co nejstručnější a přitom schopný vám připomenout veškeré podstatné myšlenky knihy, z níž konspekt zpracováváte. Můžete zvolit formu jak souvislého textu, tak bodů – pokud to nebylo upřesněno ve vašem zadání. U první varianty spočívá určité riziko v tom, že text příliš natáhnete a zaplníte méně podstatnými věcmi; u druhé naopak v tom, že při samé stručnosti už z některých bodů nebude jasné, o čem mají pojednávat. Zvolte si podle toho, co vám při psaní a přemýšlení vyhovuje lépe. Nemusíte se u toho zcela držet struktury zdroje, z něhož konspekt připravujete.

Pokud používáte citáty, nezapomeňte do závorky uvést číslo stránky – a na závěr samozřejmě i bibliografické údaje (ať už citáty uvádíte či ne), aby se nemohlo stát, že někdo bude daný citát hledat na špatné straně kvůli jinému vydání dané publikace. Vyhýbejte se podružnostem a snažte se jasně formulovat pouze soubor nejdůležitějších sdělení, myšlenek a otázek textu. Je vhodné uvést i vlastní názory, ale musí být jasné, co je vaše přispění a co výtah z textu. V tomto směru se drobně blíží eseji, ale u ní by měl být podíl vlastních myšlenek výrazně větší než u konspektu, kde jsou doplněním; esej také zpracovává téma z více zdrojů a slouží k poučení, pobavení i zamyšlení čtenáře, zatímco konspekt má „přízemnější“ cíl sdělit důležité body obsahu jednotlivé publikace, proto bývá psán jednoduše, neumělecky, i pouze v bodech. Pokud potřebujete poznatek z knihy konfrontovat s faktem z jiného zdroje, můžete ho bez obav uvést a za závěr také vložit kompletní citaci, ale zde není srovnávání více zdrojů vyžadováno.