Průměrný dluh na školném je 20 tisíc. Častěji dluží bohatí rodiče s vysokoškolským vzděláním

„Dlužit za školné i v řádu měsíců je vcelku rozšířené. Pravda, zásahy exekutorů zatím nutné nejsou, ale lidé mnohdy platí až poté, co jim zašleme platební rozkaz vydaný soudem,“ popsal panující stav Tomáš Medřický, zakladatel služby ePohledávky.cz. Pro soukromé školy přitom školné představuje jeden ze základních zdrojů příjmů. Pokud mají hodně neplatičů, komplikuje to výuku.

„Podle našich zkušeností rodiče i dospělí studenti hřeší na to, že školy přece nebudou pohledávky vymáhat. Že se to tak nějak nedělá,“ přiblížil Tomáš Medřický zkušenosti zaměstnanců ePohledávek.cz. A školy tím, že o svých pohledávkách za studenty či jejich rodiči nerady mluví, tento dojem zbytečně posilují.

„Když mluvím s některými kolegy a řeknu, že dluhy na školném aktivně vymáháme pomocí specializované firmy, jejich reakce je překvapená. Považují to za nepatřičné,“ přidala svoji zkušenost Vladimíra Michalíková, ředitelka střední Školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha. Údiv nad takovým krokem je přitom zcela proti smyslu soukromého školství.

„Za rohlíky, boty nebo kino každý zaplatí hned. Řemeslníkovi také. A když své peníze vymáhají plynárny, také to nikoho nepřekvapí. Proč by to se školným mělo být jinak?“ vysvětluje Vladimíra Michalíková, jejíž škola správu pohledávek předala před více než rokem právě službě ePohledávky.cz,u které oceňuje, žeinkasuje pevně stanovenou provizi pouze ze skutečně vymožených částek. A s výsledky spolupráce je spokojená.Stejný krok udělala i sesterská Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha.

„Když jsme se s kolegy snažili tuhle agendu obstarat sami, nemělo to dobré výsledky,“ vysvětlila Romana Kofroňová, ekonomka školy.„Odvádělo nás to od naší hlavní práce, navíc lidé jinak reagují na výzvu nějaké ředitelky nebo ekonomky a jinak na výzvu specializované firmy. Tam spíš uvěří tomu, že už to není legrace,“ doplnila ekonomka.

V případě pohledávek to umocňuje fakt, že kromě mimosoudníhozpůsobu řešeníse nabízejí i soudní a exekuční řízení k vymožení pohledávky. „Lidé už vědí, že velké firmy se o své pohledávky dovedou důsledně hlásit. U škol s tím nepočítají. O to víc jsou překvapeni, když pak dostanou platebnírozkazod soudu,“ řekl Tomáš Medřický. Neplatiči školného zjevně vycházejí nejen z toho, že škola nebude dluh vymáhat, ale i z toho, že by případné vymáhání trvalo delší dobu, mnohdy až roky. Jenže to není pravda.

„Od předžalobní upomínky, na kterou neplatič nereaguje, mívámezpravidlaplatební rozkaz zhruba do dvou týdnů. A pokud nepomůže ani ten, můžebýt následně zahájenaexekuce,“ připomíná Tomáš Medřický. Pokud se přitom dostane dluh k soudu, automaticky dlužníkplatí víc než jen svůj dluh. „Uvedu konkrétní příklad. Rodič dlužil 7300 korun, ale tím, že záležitost nechal dojít k soudu, vzrostly jeho náklady o dalších 6934 korun za náklady právního zastoupení a soudní poplatek,“ vysvětlil Tomáš Medřický.

Na platební rozkazy dochází relativně často v případě čerstvě dospělých studentů vysokých škol nebo dospělých studujících dálkově. Ti si často neuvědomují, že i v případě, že přestanou školu navštěvovat, trvá jejich povinnost zaplatit školné podle uzavřené smlouvy. „Právě neznalost smlouvy stojí velmi často za dluhy u dálkového studia nebo u čerstvě dospělých studentů, kteří již nežijí s rodiči,“ doplnil Tomáš Medřický. Podle ekonomky Romany Kofroňové je celkově lepší platební morálka u denního studia, přestože je dražší než dálkové.

Zvláštní je, že častější problémy s dluhy na školném mají mohovitější lidé. „Ještě víc nás překvapilo, kolik je mezi dlužníky lidí s vysokoškolským diplomem,“ zmínil další pozoruhodný aspekt Tomáš Medřický z ePohledávek.cz. Společným jmenovatelem je, že tito lidé svůj dluh bagatelizují, případně se vymlouvají velmi podobným způsobem, jako když žáci vysvětlují své opakované pozdní příchody. Rozšířené je také dlouhodobé odkládání řešení nebo postoj „mrtvého brouka“.