Za přijímačky platí uchazeči moc

Přijímací řízení na veřejné vysoké školy je zpoplatněno takzvaným poplatkem za úkony spojené s přijímacím řízením. Jeho maximální výše je určena zákonem o vysokých školách jako dvacet procent ze základu. Onen základ vyhlašuje každoročně ministerstvo školství a v posledních letech se jeho výše pozvolna snižuje. A tak zatímco letos mohly školy vybírat maximálně 560 Kč, před pěti lety mohly i 600 Kč. Přijímací řízení příští rok by uchazeče nemělo stát víc jak 533 Kč.

Čtěte také:

• Vysoké školy zřejmě účtují protizákonné poplatky
• Za co vybírají vysoké školy nezákonně peníze
• Poplatky za diplom jsou nezákonné
  

SCIO

Ne všude ale stačí, když zaplatíte stanovený poplatek. V posledních letech se rozmohly Národní srovnávací zkoušky (NSZ) od společnosti SCIO, kdy mnohé vysoké školy požadují po uchazečích jejich úspěšné absolvování. Na některé obory se tak dostanete, jen zaplatíte-li další peníze, tentokrát společnosti SCIO. Čím víc této společnosti zaplatíte, tím více testů-pokusů můžete absolvovat. Ve výhodě jsou tedy ti, kteří si můžou dovolit zaplatit více testů. V ještě větší výhodě jsou pak ti, již si k tomu zaplatí přípravné materiály. Největší výhodu toto ale skýtá školám, které si vyberou poplatek třebas v horní možné hranici, a zároveň ušetří, jelikož oproti stavu před NSZ nemusí pořádat vlastní přijímací zkoušky. Stačí si pouze nechat zaslat výsledky od SCIO.

V době vzniku vysokoškolského zákona neexistovaly NSZ, a to je nejspíš důvod, proč tento zákon neupravoval situaci, kdy vysoké školy samy nepořádají přijímací testy. Existuje tedy určitá mezera v zákoně, kterou ale můžeme běžnými právními výkladovými metodami vyplnit.

Je totiž nepochybné, že účelem stanovení maximální možné hranice poplatku v zákoně byla snaha o rovnost šancí uchazečů více i méně majetných. Na druhou stranu bylo potřeba poplatek zavést, jelikož vysokým školám vznikají s přijímacím řízením různé náklady. V době vzniku zákona se samozřejmě jednalo také o náklady spojené s pořádáním přijímací zkoušky – například vymýšlení testů, zkoušení uchazečů, pronájem místností, byly-li potřeba.

Legálnost NSZ

Dá se jistě říci, že by nebylo legální, kdyby škola vybrala tento poplatek a následně si řekla o další peníze za možnost absolvovat test. Na základě toho dovozuji, že stejně nelegální je pověřit uspořádáním testů jiný subjekt, který vybere další peníze, jelikož jde v podstatě z pohledu plátce o tutéž situaci.

Pokud někdo tvrdí, že je nezákonné, jen když vyšší poplatek jde přímo škole, nemohu souhlasit. V takovém případě by se totiž jednalo o obcházení účelu zákona, což v našich právních podmínkách není možné

Legální by mohlo snad jedině být, kdyby škola vybírala například 400 Kč a test u SCIO stál 160 Kč, platby studenta by tedy nepřesáhly maximální hranici. To se ale nestává, testy u SCIO vyjdou na několik stovek a v případě, že je potřeba absolvovat dva druhy testů, dosahují pak náklady uchazeče přes tisíc korun.

Samotné snížení ceny testů je ale řešením pouze jednoho problému. Druhým problémem je nerovné postavení uchazečů závislé na tom, kolik si kdo může dovolit absolvovat testů. A to nemohu považovat za souladné s ustanovením Listiny základních práv a svobod, která říká, že má občan právo na vzdělání na vysoké škole v závislosti na svých schopnostech.

Kdo se chová nezákonně?

Po přečtení výše uvedeného můžete nabýt dojmu, že SCIO koná nezákonně, ale není to pravda. Odpovědnost za průběh přijímacích zkoušek je pouze na vysokých školách. Jen na nich záleží, zda uspořádají přijímací zkoušky samy, či budou po uchazečích chtít, aby absolvovali a platili NSZ.

Dospívám tedy k názoru, že školy nejednají správně, když přistupují na koncepci Národních srovnávacích zkoušek, jakkoli jsou v dobré víře, že dělají to nejlepší a já osobně věřím, že jsou. Stejně tak se domnívám, že záměrem společnosti SCIO nebylo poškodit studenty, pouze se opřela o špatný právní výklad. Otázkou je, jestli máme teď změnit zákon, abychom uvedli současný stav, který je na druhou stranu pro mnohé uchazeče výhodný, do souladu s právní úpravou a umožnili tak uchazečům více pokusů a testy blízko jejich bydliště.

Reakce společnosti Scio na článek

Národní srovnávací zkoušky jsou v úplném souladu se zákonem

V článku „Za přijímačky platí uchazeči moc“ staví jeho autorka, absolventka Právnické fakulty Masarykovy univerzity a někdejší zástupkyně studentů Masarykovy univerzity v Radě vysokých škol Helena Zrůstová, Národní srovnávací zkoušky organizované společností Scio do konfliktu se zákonem. Podle autorky je tento konflikt dán zákonným omezením poplatku za přijímací řízení, které vysokým školám skutečně ukládá zákon. Jak autorka správně uvádí, tento poplatek je regulován ministerstvem školství, které postupuje podle uvedeného algoritmu výpočtu. V souvislosti s tím, že uchazeči mohou Národní srovnávací zkoušky absolvovat opakovaně a tedy uhradit vyšší cenu než je limit pro výše uvedený poplatek autorka usuzuje, že tím je porušován ze strany vysokých škol zákon. Zde už ovšem pravdu nemá.

Cena za službu Národních srovnávací zkoušky není poplatek v přijímacím řízení

Výklad, který autorka nabízí, zaměňuje poplatek za přijímací řízení stanovený vysokou školou, a cenu za službu, kterou je ve své právní podstatě úhrada za účast u Národních srovnávacích zkoušek.

Zákon o vysokých školách (odst. 1, § 48 zákona č. 111/1998 Sb.) říká: „Vysoká škola nebo fakulta může stanovit další podmínky přijetí ke studiu týkající se určitých znalostí, schopností nebo nadání (...).“ Zákon zároveň tuto možnost nijak neomezuje. Národní srovnávací zkoušky jsou právě takovou „další podmínkou přijetí“, kterou mohou být například různé jin certifikované testy (krom NSZ třeba další placené zkoušky, jako je TOEFL, SAT Reasoning test, GRE atd.), známky ze střední školy, soutěže, olympiády, praktické zkušenosti, ukázky tvorby a řada dalších kritérií. Na tyto „další podmínky“ přijetí, konkrétně na způsob jejich dosažení, se nevztahují tytéž právní předpisy upravující přijímací řízení jako správní akt mezi uchazečem a vysoko školou. Jinými slovy, omezení poplatku za přijímací řízení by se v takovém případě muselo vztahovat na všechny ostatní „další podmínky“ přijetí, které vysoké školy do svého přijímacího řízení zahrnují. Rázem by se tak dostaly do konfliktu se zákonem např. všechny soukromé střední školy, které za peníze (mnohonásobně převyšující poplatek za přijímací řízení) nabízejí svým studentům zisk maturitního vysvědčení, jehož výsledky pak vysoká škola zhodnotí v přijímacím řízení. Takový výklad zákona se jeví pochopitelně absurdní.

Vysoké školy tedy uznáváním výsledků Národních srovnávacích zkoušek neporušují zákon, jak autorka uvádí. Rád bych zde podotkl, že toto právní stanovisko zastávají desítky vysokých škol v ČR, které se společností Scio dlouhodobě spolupracují. Mezi nimi jsou i tři veřejné právnické fakulty ze čtyř, které v ČR fungují.

Každé testování je spravedlivější, opakuje-li se

Krátce si dovolím dotknout se ještě podstaty kritiky autorky. Autorka odvozuje „nespravedlnost“ NSZ z toho, že umožňují uchazečům vícenásobnou účast. Paradoxně právě vícenásobná účast zpřesňuje, objektivizuje, a tedy činí spravedlivějším jakékoliv testování v jakékoliv oblasti zjišťování informací, ať už se jedná o klinické testy na léky nebo odolnost pneumatik. Jinak tomu není ani v případě testování uchazečů o studium na vysoké školy po stránce jejich znalostí a dovedností. Z hlediska spravedlnosti je tedy model NSZ vyhovující daleko více než tradiční pojetí jednoho pokusu v případě přijímacích zkoušek organizovaných vysokou školou. Abych však byl přesný, autorka upozorňuje na to, že nespravedlnost spočívá v tom, že za každý pokus se platí a že tedy jsou zvýhodněni ti, kdo si mohou dovolit více účastí. I zde opomíjí fakta.

NSZ poskytují sociální slevu

Nehledě na to, že křivka zlepšování kulminuje na druhém nebo třetím pokusu a že celkových 6 termínů absolvuje jen mizivé procento účastníků, což všechno uchazečům sdělujeme, společnost Scio zároveň umožňuje každému, kdo se ocitá v ekonomických problémech a může to doložit úředně, velmi výraznou slevu na účast v NSZ. V takovém případě stojí uchazeče absolvování NSZ ve všech možných termínech 600 Kč. Je důležité zdůraznit, že podobný typ podpory lidem v sociální nouzi poskytuje v ČR pouze soukromá společnost Scio, nikoliv státní či veřejné instituce, kterým v tom samozřejmě také nic nebrání.

Bohumil Kartous, člen vedení společnosti Scio (www.scio.cz, s.r.o.)