Studentům vysokých škol jsou špatně vyměřovány poplatky

Masarykova univerzita ve svém statutu uvádí, že výši poplatků spojených se studiem určí děkani fakult. Zákon o vysokých školách přitom klade na vysoké školy požadavek, aby výše poplatku byla určena ve statutu. Této disproporce využili u soudu někteří studenti, kterým byl poplatek vyměřen.

Nejvyšší správní soud (NSS) se následně musel věnovat problému, zda stačí, když škola ve statutu pouze odkáže na způsob, jakým bude poplatek stanoven. Došel k tomu, že to možné není: „Stanoví-li tedy zákon o vysokých školách, že výše poplatků za studium má být stanovena statutem veřejné vysoké školy, nepostačuje pouhé stanovení rozsahu poplatků ve statutu s tím, že konkrétní výši stanoví jiný orgán – děkan fakulty. Taková úprava je v přímém rozporu se zněním zákona.“

A ačkoli tak NSS rozhodoval pouze v případě jedné konkrétní školy a jednoho konkrétního studenta, je jasné, že tento rozsudek zasáhne i další školy a stovky jiných studentů, kteří se ocitnou v podobné situaci a nebudou chtít poplatky platit. Školy napříč republikou totiž mají ve statutu obdobně jako MU pouze odkaz na to, jakým způsobem se poplatek určí.

Které poplatky musí být uvedeny ve statutu

Zákon o vysokých školách klade na všechny poplatky uvedené v § 58 požadavek, aby jejich výše byla uvedená statutem. Tedy poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením, poplatky za delší a další studium a poplatek za studium v cizím jazyce. Takové poplatky je nutné často měnit, jelikož jejich maximální nebo minimální výše se každoročně mění nezávisle na vůli školy. Přitom proces změny statutu může trvat i několik měsíců. Proto v chystané novele zákona o vysokých školách bývalého ministra Fialy měl být požadavek na určení výše poplatků ve statutu vypuštěn.

„Ukazuje se, že zejména pro velké vysoké školy s mnoha fakultami je stanovení konkrétní výše poplatku ve statutu problematické,“ uvedl Miroslav Jašurek, předseda Studentské komory Rady vysokých škol, která jakožto organizace zastupující studenty na národní úrovni vyjednává o podobě novely vysokoškolského zákona. „S ministerstvem školství jsme došli ke kompromisní variantě, kdy statut vysoké školy stanoví způsob, jakým škola poplatky bude vyměřovat a jejich konkrétní výši pak zveřejní, bez nutnosti uvádět ji ve statutu. Zatím však platí současné znění vysokoškolského zákona a vysoké školy jej musí dodržovat.“

Schválení novely je v současné politické situaci v nedohlednu a studenti MU nyní ví, že pokud jim nyní byl vyměřen poplatek za například delší studium, kde se částky šplhají od 15 000 do 24 000 Kč za každý započatý půlrok, ubrání se placení soudně. Každopádně ale zákon udává nejnižší možný poplatek za delší studium. Otázkou tedy zůstává, zda škola i přes chybu v předpisu může vyměřit studentovi tento poplatek na nejnižší možné zákonné hranici, nebo nesmí vůbec.

Které školy rozhodnutí ovlivní

Ačkoli se rozhodnutí týká jen Masarykovy univerzity, podobným způsobem jako ona řeší poplatky i jiné školy. Často vymezují ve statutu jen limity pro určení výše poplatků, které pak každý rok stanovuje například rektor.

Máme tedy skupinu škol, kde studenti mají právě teď šanci, že poplatek za delší nebo další studium nebudou muset platit. Patří mezi ně samozřejmě MU, dále Univerzita Karlova, Univerzita Palackého, České vysoké učení technické, Univerzita Hradec Králové, Vysoká škola technická a ekonomická, Vysoká škola ekonomická, Vysoká škola chemicko-technologická, Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Česká zemědělská univerzita, Vysoká škola polytechnická Jihlava, Univerzita Pardubice, Veterinární a farmaceutická univerzita a všechny tři umělecké školy. Jihočeská univerzita a Univerzita Jana Evangelisty Purkyně ve statutu uvádí výši poplatku za další studium, nikoli poplatku za delší studium.

Naopak placení poplatku za delší i další studium je v souladu s požadavkem na uvádění přesné výše ve statutu Vysokého učení technického, Západočeské univerzity, Technické univerzity v Liberci, Mendelovy univerzity a Univerzity Tomáše Bati. Tyto školy se tedy nepříjemných dopadů rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bát nemusí, na rozdíl od většiny ostatních, které se nyní pravděpodobně pustí do urychlené změny statutu.

Poznámka: Článek vychází z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 7 As 41/2013 ze dne 4. 7. 2013 (dokument v PDF)